vede k poznání bratra se sestrou. Společně vymyslí si lstivý plán k útěku. Když pak je král Thoas chce stíhati, ujme se jich Artemis a zachrání je.
4. Foiničanky (Φοίνισσαι) mají jméno po choru, který se skládá z foinických dívek. Celkem mají Foiničanky týž obsah jako »Sedm proti Thébám« od Aischyla, jenže jej Euripides rozšířil tak, že obsahují spor Eteoklův a Polyneikův, boj sedmi proti Thebám, smrt znepřátelených bratrů a vyobcování slepého Oidipa, kterého Antigona ve vyhnanství provází.
Pro jednotlivé překrásné scény počítá se toto dráma k nejdokonalejším výtvorům Euripidovým.
III. Euripides zastihl tragedii již na vrcholu dokonalosti; znamenají tedy novoty a změny jeho v oekonomii její úpadek.
Sem patří:
- prology, v nichž osoby nejen šablonovitě vykládají, co se zběhlo až do doby, kdy se začíná děj, nýbrž často i, co se dále bude díti. Způsob ten působil i na Sofokla, jak patrno z prologu v Trachiňankách.
- Užívání tak zvaného »boha na stroji« (θεὸς ἐπὶ τῆς μηχανῆς). Když totiž osnova dramata vášněmi a rozličnými zápletkami tak se zamotala, že přirozené rozuzlení nebylo možné, vystoupil bůh nějaký na stroji a ohlásil svou nezvratnou vůli, čímž uzel děje násilně se přetíná, kdežto »rozuzlení bájí má se díti ze samé báje«.[1]
- Chatrné spojení písní chorických s dějem.
Za to změny, jež Euripides provedl ve vnitřním obsahu tragedie, ukazují na mistrovství jeho.
- Poněvadž obecenstvo již se nasytilo starých bájí, vyhledával jednak nové odlehlé pověsti místní, jednak staré mythy přetvořoval. Tím stvořil nové osoby tragické, jako Medeii a Ifigeneii.
- Mistrně líčí lidské vášně, a to hlavně lásku, žárlivost a pomstychtivost.
