r. 640—560), vynikl také jako básník. Proslulá byla elegie, jíž vybízel Atheňany k boji proti Megařanům o Salaminu (604). V jiných elegiích (ὑποθῆκαι) vybízel Atheňany ke svornosti a zákonnému pořádku.
5. Theognis (Θέογνις) pocházel z Megar a žil v druhé polovici šestého století. Byl pravým Dorem a tedy i aristokratem, který opovrhuje lidem, nazývaje jej οἱ κακοί, kdežto šlechtici jsou mu οἱ ἐσθλοί. Když později demokraté v Megarech vrchu nabyli, pozbyl svých statků a dlouho bloudil po Řecku, než se směl vrátiti. Své aristokratické smýšlení vštěpoval také svému miláčkovi Kyrnovi (Κύρνος). Theognidovy elegie byly často čteny ve školách pro bohatost poučných průpovídek (γνῶμαι). Zachovala se nám sbírka obsahující téměř 700 distich, v níž jest mnoho cizího a pozdějšího.
§ 12. Epigram.
1. Epigram (τὸ ἐπίγραμμα) obyčejně v distichu skládaný slul původně básnický nápis na budově, na pomníku nebo na obětním daru.[1] Všichni téměř znamenití básníci řečtí skládali epigramy; pravé perly však toho druhu básnického pocházejí od duchaplného Simonida (viz § 15. 5) z Kea (Κεώς). Nejznámější je jeho epigram na padlé bojovníky v Thermopylách:
Ὤ ξεῖν', ἀγγέλειν Λακεδαιμονίοις, ὅτι τῆδε
κείμεθα, τοῖς κείνων ῥήμασι πειθόμενοι.
2. Ale již záhy vyskýtaly se nápisy, jež ve stručné formě pronášely jadrnou myšlenku obsahu buď vážného buď vtipného. Krásné nápisy lásky a přátelství zachovaly se pod jménem filosofa Platona.
§ 13. Jambické básnictví.
Jambické básnictví vzešlo u Ionů a užíváno ho k potupným básním.
1. Archilochos (Ἀρχίλοχος) z Paru byl jmín za původce jeho. Jsa mladším vrstevníkem Kallinovým žil okolo r. 650.
- ↑ Slovesnost str. 286
