Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/68

2. Svou naději slož v Pánu doufanlivě,
A čiň vždy dobré s pravou snažností;
Přebývej v zemi, živ se spravedlivě,
Měj na Bohu svém dost i v skrovnosti;
Vždy těš se v Bohu, a dáť milostivě
Pán tobě srdce tvého žádosti.

3. Na Pána uval vše, což by tě hnětlo,
Svou svěř mu cestu, slož v něm naději;
Onť všecko spraví, by tvé štěstí květlo,
On střeží mocí svou tvých šlepějí,
A vyvede tvou spraved’nost jak světlo,
By poledne se stkvěla jasněji.

4. Jen měj se stále k Pánu mlčelivě,
A pečlivě vždy na něj čekávej,
Zlých nekormuť se štěstím úzkostlivě,
Ni bezbožných se pýchy lekávej;
Pusť mimo sebe hněv, nejednej mstivě,
A nezpouzej se, ni v zlé vydávej.

5. Neb bezbožníci budou vypléněni;
Ti však, jenž na Pána vždy čekají,
V dědictví země budou uvedeni;
Tak v krátkosti tvé oči shledají,
An všickni zlostní zhynou v okamžení,
Ni po sobě též místa nechají.

☞6. Ač tiší mnoho strastí doznávají,
Když bezbožní jim strojí rozbroje;
Však Pán je stále milostí svou hájí,
Jim k dědictví vši zemi nastroje;
Tak rozkoš hojnou stále požívají,
Vždy bezpeční jsouc v množství pokoje.

7. Zlý skřipě zuby, zkázu věrným strojí,
Však Hospodin se mu jen posmívá;
Víť Pán, že den msty přede dveřmi stojí;
Ač na chudého meč svůj tasívá,
Však zhyne, boden jsa svou vlastní zbrojí;
Pán bezbožníků luky kazívá.

8. Jeť lepší málo, což má spravedlivý,
Než bezbožných bohatství veliká;
Neb bezbožníků ramena se skřiví,
A jejich moc se zlomí vše