Starý Bydžov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Údaje o textu
Titulek:	Starý Bydžov
Podtitulek:	V archaeologickém, historickém a místopisném pohledu
Autor:	J. E. Němec Bydžovský
Spoluautor:
Krátký popis:
Původní titulek:
Zdroj:	Google Books
Vydáno:	In: Památky archaeologické a místopisné. Praha, Matice česká 1860.
ISBN:	ISBN
Licence:	PD-old-100
Přeložil:
Licence překlad:	{{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}}
Související:	{{{SOUVISEJÍCÍ}}}
Starý Bydžov
další články:

Pan gymnasialní prof. Smolík, rodilý z Nového Bydžova, podal v „Památkách" (III. 268) pojednání: „Počátky kr. věnného města Nového Bydžova". Poněvadž z ohledu archaeologickéko Starý Bydžov zasluhuje, by se v „Pam." také zmínka o něm stala, a jelikož počátek Starého Bydžova s nadřečenym pojednáním souvisí, umínil jsem si, vše со jsem při svém pobytí před několika roky v této krajině pamětihodného shledal, zde uveřejniti.

Musím take podotknouti, že mne k usnadnění mého popisu Staro-Bydžovský farář, velebný pan Josef Hušek, nápomocen byl, an mně k nahlédnutí na faře chovanou a od někdejšího tamního duchovního správce, Antonina Fialy, s velikou pilnosti roku 1807 založenou památní knihu laskavě propůjčil.

Vesnice Starý Bydžov leží na západní straně od Nového Bydžova 3/4 hodiny cesty, a rozprostírá se na táhlém návrší, nejvyšším to v celém okoli. Viděti s něho Krkonošské hory, Jičínské vrchy a kostel sv. Gottharda u Hořic. Bližší vyhlídka přes rozsáhlou rovinu je z větsi části zamezena lesy a háji, jen tu a tam viděti na vršíčku malý kostelík ve stínu jasanů, lip neb některého dubu.

Co o počátku Starého Bydžova Hájek a po něm Beckovský vypravují, totéž uvádí pan prof. Smolík v pojednání svém nahoře uvedeném, nebudu to tedy opakovati. Jak dalece se toto udání s pravdou srovnává, nelze určiti, an se o prvním počátku tohoto místa jistych zpráv nedostává. Že ale talo krajina již za času pohanskych olidněna byla a že Starý Bydžov tehdáž větším místem býval, toho dostatečným důkazem jest, že se tam staré pohanské pohřebiště našlo. Nad Starým Bydžovem na několik honů totiž jest místo, z něhož, se od několika let křemen dobyvá. Toto křemeniště tvorí čtverhran a je to nejvyšší místnost celého okolí. Tam se při dobyvání křemene přišlo na popelnice, které ale vždy nevědomostí kopajících, kterí jejich cenu neznali, na zmar přišly. Množství porůznu ležících střepů, zbytkův to oněch popelnic, jest nejlepším toho důkazem.

Nynější pan farář Hušek, jsa na tuto okolnost upozorněn, postaral se o to, aby se budoucně při kopání křemene, kdyby se nojaké starozitné nádoby nalezly, obezreleji zacházelo, i podařilo se mu tímto spůsobem před několika roky zachovati neporušenou tam vykopanou popelnici, kterou až posud со památku u sebe chová. Jeden z obyvatelů Staro-Bydžovských, jehoz pole s tímto křemeništěm hraničí, má za to, že na onom konci pod jeho polem dutina byti musí, a sice proto, že se mu, když přes onen kus pole s vozem jede, ozyva zvuk, jakoby přes dutinu jel. Snad toto pole k onomu pohřebišti patřilo, a bylo by záhodno, o pravdě teto domněnky se přesvědčiti. —

První zmínka о Starém Bydžově činí se v základních knihách arcibiskupství Pražského uprostred 14. století, kdez se zdejší kostel mezi farními uvádí. Druhá zmínka o tomto místě vyskytuje se teprv na začátku 15. stol. v listině pana Čeňka z Wartenberka od r. 1407, kterýžto pan obci města Nového Bydžova prodal právo královské, kteréhož pak sami užívali mohli a tím svobod měst královských dosáhli, a při té příležitosti jmenují se mezi obyvateli vsí okolních k městu patrícími také Starobydžovští.^[1]

Roku 1550 byl v držení jedné části Starého Bydžova pan z Pernštejna, nejvyšší hofmistr království Českého. Toho času patřil tomuto pánu též Nový Bydžov a statek Sloupno s farním kostelem Metličanským.

Tento podíl Staro-Bydžovský, a sice 20 poddaných s podacím práveni kostelním, prodali dědicové pana z Pernštejna r. 1551 Janu Kluckému z Libodřic za 2633 kop 36 grošů českých, a tento zase postoupil roku 1552, tedy po jednom roce, Staro-Bydžovský podíl i s kostelem své sestře Ludmile, provdané Maternové z Květnice, pro sebe zanechal si jen Staro-Bydžovskou hospodu, která až do poslední doby ku statku Sloupenskému patřila.

Od té doby až do 17. stoleti patřil Starý Bydžov, jak to náhrobní kameny při kostele dosvědčují, rytířum Maternům z Knětnice a Kapounům ze Svojkova. V 17. století byl St. Bydžov přivtělen ku statku Hlušickému, a držitelem toho statku byl tehdáž rytíř Kapoun ze Svojkova.

Okolo r. 1660 byl pánem statku Hlušického, ku kterému Starý Bydžov náležel, hrabě Colloredo-Walsee. Tomuto hraběti patiïlo tez panství Smidarské a Dymokurské. V této době ztratil statek Hlušický svou samostatnost, byv přivtělen od svého majetníka pod správu panství Smidarského, a takto stal se Starý Bydžov až do času zrušení poddanství částí panství Smidarského, vyjma jediný selsky statek spolu hospodu, která k statku Sloupenskému patřila.

Za předešlých časů byly v Starém Bydžově dvě tvrze. Jedna stála při vchodu do vesnice se strany Nového Bydžova, zaujímajíc prostranství, na kterém vyše zmíněný selský statek a spolu hospoda stojí, který k Sloupnu náležel. Toto místo naznačují doposud pozůstatky byvalych náspů, potom velké a nakladně vystavěné sklepy, v kterých ale nyní jedna velká chodba zazděna jest. Druhá tvrz stála k západu, blíže nynější kovárny, ta zmizela úplně a na jejím místě jest nyní zahrada. Jsouť ale posud pamětníci na živě, kteří dobře vědí, že na tom místě až do r. 1816 pozůstatky silných zdí stály, dílem ode domu dílem od hradeb, jež ale jejich tehdejší majetník po velkém ohni, vypuklém v Novém Bydžově na podzim r. 1816, kus po kuse rozbořiti dal, aby cihly a kamen z nich dobyty со stavivo pohořelým Novo-Bydžovským odprodati mohl.

Pan Valenta, majetník onoho selského statku, vystavěného na místě první tvrze, chová u sebe po svych předcích zděděny pozůstatek teto tvrze, rytířský znak překrásné a

uměle na skleněném kotouči malovaný. Dal si tento památný pozůstatek zasadili místo skla do jednoho okna v šenkovně. Bylo by záhodno, tuto památku pro možnost porušení z okna vysaditi a na jiném přiměřenějším místě, nejlépe v českém Museu, pro budoucnost zachovati. Hořejší díl tohoto znaku jest rozdělen na dvě pole. V levém poli stojí lev, na spůsob městského znaku Novo-Bydžovského ; v pravém poli jest věž s otevřenymi vraty. Dolejší díl není již celý, byl ale též na dvě pole rozdělen. V půlkole tohoto znaku jsou následující písmena : Z.M.V.A.R.M.G.D.F.I. a rok 1822 (?). V třicetileté válce byl Starý Bydžov od Švédův popleněn, při čemž zajisté též i tvrzi neušetřeno, a tak zmizely postupem časů obě tyto tvrze, až na ty male pozůstatky, a со se v ústech lidu o nich udrželo. Od té doby nenalezlo se žádnych stop po někdejších pánech vladařích Starého Bydžova, rytířích Maternech z Květnice a Kapounech ze Svojkova.

Kdy a od koho kostel Staro-Bydžovský vystavěn byl, nelze udati; roku 1383 přichází со farní. Die pověstí, což se i pravdě podobá, patřil Starý i Nový Bydžov v první křesťanské době ku kostelu Metličanskému^[2], ktery od pradávnych času vlastniho kněze měl.

Kostel Metličanský býval dřevěný, jako je doposud Měnický, Vysočanský i Mlikosrbský, a byl teprv za panování Benediktinův Břevnovskych na Sloupně v druhé polovici předeslého století, na což se můj děd со mladík dobře pamatoval, pro velkou svou sešlost od základu nove vystavěn. V tomto kostele se nalézá obraz byvalého hlavního oltáře, představující sv. Jakuba apoštola, ktery na velké stáří ukazuje, pak křtitelnice ze 14. století. Tento kostel Metličanský leží, jak již podotknuto, od Nového i Starého Bydžova na východ, a je od prvnějšího města asi 10 minut cesty vzdálen — na malém návrší, ale s této strany dosti příkrém. Když se jde nynejší pěšinou (nekdejší to vozovou cestou) od Nového i Starého Bydžova i od Sloupna k teto příkřejší straně vršku, jest pod samým vrškem kus louky, kterou lid až podnes „márnice" nazyvá. Jest pověst mezi lidem, že za pradávných časů, a sice když Starý a Nový Bydžov k faře Metličanské patřívaly (?), na teto louce skutečně márnice stávala, a že tato louka od těchto dob své nynější pojmenování nese. Poněvadž se s mrtvymi těly až nahoru ku kostelu pro příkrost vršku z oněch k západu ležících k této farnosti příslušných míst nemohlo s vozem dojeti, kladly na této márnici mrtvá těla na máry, nosíce je tam odtud ku kostelu nahoru na hřbitov. —

Kostel Staro-Bydžovský, neveliký, zasvěcen jest ke cti sv. Prokopa. Ačkoliv častým přestavováním mnoho ztratil ze své původnosti, nicméně ma na sobe doposud známky, že původně vystavěn byl ve slohu gotickém. Kostelní vysoká a pevná věž na straně půlnoční (?) s hlavním portálem jest stavba pozdější. Zdá se, ze při opravování kostela zároven i tato věž asi v první polovici 16. stoleti vystavěna byla. Před tím stála při kostele na straně východní jenom drevěná zvonice.

Dle památní knihy měl tento kostel až do r. 1620 vlastního faráře; posledním farářem byl Vácslav Mathiades. Jak ze všeho patrno, patřívali pánové Staro-Bydžovští i s farářem ku straně pod obojí, neboť po bitvě Bělohorské nebyla tato fara více vlastním farářem obsazena, a později byl Starý Bydžov k faře Smidarské přivtělen, od někdejšíhо majetníka panství Smidarského, Krištofa Zilvara ze Silbersteine, založené. Že kostel Staro-Bydžovský straně nekatolické patříval, o tom svedcí i to, že r. 1628 dle obřadu kalolického oltář v ném vysvěcen byl, jak dokazuje nápis na kameně oltářním nyní nad hlavním oltářem do zdi zasazeném, z něhož možno následující precísti: Anno Domini 1628 Dominica Quinquagesima, quae fuit O. (?) Martii Altare hoc Portalile ad honorem B. V. M. totiusque Coeleslis Curiae per Re. Dominum ab Herberstein Archiepiscopi Suffraganum Pragensem, S. C. Mutis Consil. consecratum est. ас —

Po ukončených bouřích třicetileté války bylo presbyterium tohoto koslela modrou barvou natřeno a dosti nemotorně omalováno. Na pamáitku loho spatřuje se při oltáři následující švabachem na pergameně psaný nápis:

Leta Panie 1669 (?) tato Archa nákladem záduší vyzdvižená Omalovaná jest za Správy Církevní dvojictihodného a vysoce učeného Knieze Magistra Jana Meinschidderského ^[3] z Třebechovic Protonotaria Apoštolského Honoris, faráře toho času Smidárského, Staro-Bydžovského a Petrovického, a za opatrovníků téhož záduší poctivých mužův Matouše Doležala, Jana Rzeháczka, Martina Hrozny Staro-Bydžovských, Pavla Šmidrkala Hlučického a Simona Kyncla Vinařického, od Augustina Hartla Malyrže Novo-Packého.

Až do r. 1787 neměl kostel Staro-Bydžovský vlastniho kněze. Toholo roku uzavřel bývalý pan na Dymokurech, Smidarich a Hlušicích, hrabě Frant. ColloredoWalsee, s farářem Smidarskym, Josefem Schöpsem, rodákem Novo-Bydžovským, že poznovu vystaví zpustlý byt pro duchovního, aby jeden kaplan Smidarský со exposita v Starém Bydžově bydleti mohl. Dne 2. července téhož roku byl do Starého Bydžova za prvního expositu starší kaplan Smidarský, Antonin Višek, rodák Žiželický, ustanoven. Po něm následoval dne 23. července 1800 Antonín Fiala, rodák Kostelecký nad Orlici, zakladatel výše uvedené knihy Staro-Bydžovské.

V kostelní, z kamene pevně vystavěné vysoké věži jsou uvnitř tri zvony; jeden z nich patří k nejvzácnějším památkám starodávného českého umění. Tento zvon, zvaný Pražan, byl dle nápisu nákladem někdejšího majetníka Starého Bydžova, rytíře Vácslava Materny z Květnic, roku 1587 pro kostel zjednán, od Pražského zvonaře Brikcího z Cinperku ulit, má v průměru 5' 41/," a váží die starého podání 80 centů, což se s jeho velikosti dosti srovnává. Jest to překrásná práce zvonařská, ozdobená kolkolem jak u koruny tak i u obruby vypuklymi arabeskami. Se dvou stran jsou na něm nápisy tehdejší běžnou frakturou.

Nápis na straně k západu obrácené zní takto:

Za času králování velikomyslného a nepřemožitelného knížete a P.Pl Rudolfa II. Římsného cysaře, Uherskéhzo, Českého krále etc. urozený P. Václav Materna z Květnice, na Třebešicych a v Starém Bydžově, jakožto milovník cti a chvály Pána Boha, tež náboženství křesťanského, colator záduší tohoto v Starém Bydžově, dal jest tento zvon na svůj vlastní náklad, pro budoucí pamiet svou, Léta P. 1587 slovutnému Brikcymu zvonaři z Cinperku v novém městě Pražském udělati, aby zvukem a hlasem tehož zvonu v známost se uvozovaly církevní schůze i chválení Pána Boha poslouchání jeho slova, k naučení jejich spasitedlnému. Protož buď každý člověk plnitel slova a ne posluchač toliko klamajíce sám sebe: nebo jestliže kdo poslouchá Slova Božího a nečiní ho skutkem, ten přirovnán bude muži, spatřujícímu obličej narození svého v zrcadle: zhlídl se zajiste, a odešel, a hned zapomněl, jakýmby byl: (Kanonika S: Jakuba 1. kapitola.). Blahoslavení, kteříž slyší Slovo Boží, a ostříhají jeho.

Pod těmito slovy čte se v levo:

Václav Materna z Květnice na Třebešicych a Starém Bydžově

V pravo:

Apollonia Maternova z Hrušova.

Pak následuje: AVE MARIA GRATIA PLENA, DOMINVS TECVM. TE TRINVM SVMMVMQVE DEVM VENERANTVR ET VNVM PONTVS, TERRA, MARE, CVNCTA

CREATA SONANT.

V obrubě mezi arabeskami jsou medaillony s podobiznou zvonaře Brikciho a s jeho znakem.

Na druhé straně zvonu jest následující nápis :

Mrtvé k hrobu provázejíc mysli na to člověče co živ, že jsou oni též byli, a jacy oni nyni jsou, y ty také budeš. Nevíšli, dnesli neb zýtrali se k nim do země dostati můžeš?

Pokud oni zde ve světě byli, mnohé rozkoše někteří vedli, a ty tovaryštví všelikého veselí a kratochvíle jin jsy dopomáhal; pohleď nyní na ně do kostnice, jak jsou jejich kosti zpráhly, tělo jejich shnilo, a v zem se obrátilo, kteréž se drahým a skvostným rouchem oděvalo. Protož pomni, že máš umříti, přestaň hříchů, žiadej duši tvé s tělem pokojného skonání.

Uprostřed zvonu pod tímto nápisem jest vypuklý kříž a na kříži ukřižovaný Kristus, a po obou stranách kříže jsou vypuklé figury truchlících žen: dole pod nimi nápis : Krystus umřel za hříchy naše, a vstal z mrtvých za spasenie naše.

Tento znamenitý zvon jest pro svou velikost a líbezný zvuk pověstny v celé tamější krajině, a povídá se, že Novo-Bydžovští tento zvon jednoho času koupiti chtěli a za něj Starobydžovskym tolik stříbrnych tolarů podávali, kolik by se jich k vydlazděni cesty z Nového Bydžova až do Starého spotřebovalo. Zjednání tohoto zvonu bylo dozajista velmi nákladné, a svědčí o veliké zámožností jakož o zbožné a křesťanské mysli jeho původce.

Druhý zvon ve vězi 25 (?) centů tězký má nápis tento :

Domine ad Te clamo, propria (?) ad me, percipe vocem meant, qua te invocaba Anno 1660. Martinus Schreier me fecit. Bei Zeiten des Wohlerwürden H. Anton Joh.Drescher, Pfarrer zu Smidar und Gestrengen H. Johann Martiny Hauptmann der Herrschaft Dimokur und Smidar.

Třetí zvon je 18(?) centů těžký a má též nápis latinský :

Sub felici Regimini Celsissimae D. D. Antoniae Jose: S. R. S. Princi: Montecucoli natae Contetse de Coloredo D. in Dimokur et Smidar etc. Eodem anno ut supra (?) benedicta fuit Pus votis honori did Procopii campana refusa fuit.

Pod stříškou na věžním okné visí zvenčí malý, 40 liber těžký umíráček, kterýž dle památní knihy z r. 1543 pochází.

Uvnitř kostela na pravé straně při vchodu do sakristie jest krypta, zaklopena silnou fošnou, která se bez velkého namáhání odstraniti dá. Dolů vede pět schodů dřevěných, celých již ztrouchnivělých. Krypta jest prepažena zdí a není veliká. V přední zdi nachází se malý otvor, jímž pomocí světla spatří se množství lidskych kostí na hromadu naházenych. — V přednejší části krypty leží na zemi dvě velké cínové rakve s plochými víky. U jedné z těchto rakví je polovice víka odlomena, a sice část, na níž byl nápis; a jak se praví, byla tato část upotřebena k ulití svícnu. V této rakvi nejsou kosti lidského těla již úplné, jen značné pozůstatky roucha, v kterém mrtvé tělo oblečeno a v rakev položeno bylo. Látka těchto šatů je z tenké vlny a hedbáví rezavé barvy, a je tkána přes kříž a velmi pevná, neboť se doposud nalézají zcela ještě pevné kusy teto látky mezi zetlelymi kostmi. V druhé, posud dobře zachovalé rakvi jsou kosti ze tří lidskych těl. Jak patrno, bylo v tomto sklepení více podobnych rakví, které bezpochyby nešetrnost a ziskuchtivost lidská zničila, ponechajíc tam jen kosti. Ještě za svého dětinství jsem slýchával, že mrtvá těla v těchto rakvích drahocennymi šperky ozdobena byla, po čemž ovšem více památky není.

Na povrchu víka oné zachovalé rakve čte se zřetelně latinkou psaný nápis:

Léta pane 1617, w sobotu po swatém Diwissi na neděli mezy 6. a 7. hodinau na noc, dne 14. Miesyce Rjgna, dokonal swug žiwot w Krystu Pánu, urozeny a statečny Rytjř

Pan Jan Giřj Kapaun z Swogkowa a na zaúmku Walecotoie, wlastnj syn urozeného a statečného Rytjrze Pana Krysstofa Kapauna ze Swogkowa a Besliwinie, Hlussicych a zámku Valecowie, mage wěku swého 24 let 22 nediel, neb gest se narodil léta Pane 1593 w nedieli, na den památky seslánj Ducha S., po 5 hodinie na noc, gehož tielo w teto truhle odpocjwá, ocekáwage blahoslaweného wskřjssenj.

Následuje text z písma svatého.

Ještě pied nedávnem visely naproti sobe na zdi uvniti kostela rodinné znaky rytířů Maternů z Květnice a Kapounů ze Svojkova. Znak Maternovský visí posud na svém

původním místě, druhý znak Kapounů spadl, i nebyl více na předešlé místo dán. Pod tímto znakem visíval někdy kord, ktery jsem ještě vidíval. Byl takový, jakych rytíři obyčejně nosívali, když byli v úplném svém odéní. Oba tyto znaky sestaveny jsou uměle na okrouhlém, černě natřeném, plochém drevě, v pruměru majíce asi 2'/2" z kousků hedbávnych látek rozličných barev, jakýchž třeba bylo k vyznačení znaku. Barvy hedbávnych těch látek jsou ale na mnoze vyrudlé. Kolkolem kazdého tobo znaku je nápis; na onom posaváde na svém míste visícím stojí: Léta 1621 26. dne Miesíce Dubna urozený stateczný Rytierž Pan Jindrzich Materna z Kwietnice na Starem bidžovie Slaupnechoz. d.

Na druhém, se zdi spadlém a nyní na zemi jen tak ledabylo postaveném čte se: HENDRYCH NEYSTARSSY KAPA VN Z SWOYKOWA NA BIERONICZKACH, HLVSSYCYCH A WALECZOWIE G. M. C. RADDA. K jakému účelu tyto znaky zhotoveny a v kostele vyvěseny byly, nelze nám pro nedostatek pramenu udati ^[4]

Na kruchtě visí obraz asi 5" vysoky a 4" široký. Představuje rodinu Kapounů ze Svojkova pod křížem klečící. Na levé strane kříže jest vyobrazeno 8 klečících mužských v černých šatech, a na levé 6 ženskych, tez klečících. Každá z těchto osob má svůj znak a pod ním jméno. Uprostřed tobo obrazu jsou tři znaky a kolkolem každého nápis, a sice při horejším:

Jendrych Kapoun z Svojšova a na Beroniczkách - při druhém: Marta Kapounová z Horžeňovky - při třetím: Alena Kapounová z Sluh 1598.

Po levé straně těchto uprostřed obrazu se nacházejících znaku jsou jiné čtyry znaky, a pod nimi následující nápisy: 1. Kateřina z Smiřic, 2. pan Kapoun z Svojšova, 3. Kateřna z Čechtic, 4. Elyška z Poříčí. Pod těmito znaky čte se: Vejvod uroz... раnа Hendrycha z Svojš...

Po pravé straně těch střednich znaků jsou též čtyry znaky a pod terni následující jména : 1. Kateřina z Čechtic, 2. Piram Kapoun z Svojšova, 3. Kateřina z Svojšovic, 4. Apollena z Teplí, a pod těmito : Veyvod uroz... Pana Pirama Kapouna z Svojš...

Dole mezi klečícími osobami stojí napsáno:

Epitaphium urozené... a statečného Rytiře P. Hendrycha Kapouna z Svojšova a na Běroničkách, Cysarže Řimsk. Jeho Milosti Raddy, a dětí jeho zplozených s Paní Alenou z Hořeniovse. Vím že Vykupitel můj živ jest, a v poslední den z země vstáti mám a Jak. f. XIX. v 25. 26. 27. Leta 99.

Léta věku: Jindřich neyjstaršy 73 - Zbýněk 41 - Piram 33 + - Jan 38 - Jindřych 37 - Albrecht 18 + - Kryštov 32 - Karel 30 - synové. Manželky Alena 38 + - Marta 52 - Dcery: Kateřina 35 - Barbora 6 + - Žoffie 27 - z Magdalenou 23 -

Nevelká křtitelnice cínová byla zřízena, jak to dokazují vypuklé nápisy na ni, od Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušicích a manželky jebo Doroty Kapounové z Květnice.

Rok zřízení teto křtitelnice není udán. Kolem křtitelnice jest nápis:

Kdo uvěří, a pokřtí se spasen bude, kdo neuvěří, zatracen bude.

Uvnitř kostela, pak zvenčí na jižní straně jsou ve zdi zazděné a dobre zachované náhrobní kameny z bílého a červeného mramoru, jen jeden v kostele za oltářem je z pískovce. Kamenická práce je pilná a svedčí, že nebylo nákladu šetřeno.

Náhrobní kamen za oltárem v pravo představuje ženskou oděnou v skvostné roucho, prostovlasou, s věnečkem na hlavě, a po krajích se čte nápis:

Leta Panie 1584, v nedieli před Svatou Kateřinou, umřela jest Urozená Panna Estera Šlechtična z Uje(zdce) a z Kunič byvšy vyprošena za Manželku urozenému Panu Pyramovi Kapounovi z Svojšova a Klamištovic (?). Nákladem Urozeného Pana Zbynka Šťastnýho Kapouna z Svojšova (a na) Čystejch kteráž tuto pochovaná očekávaje blahoslaveného Vzkříšení.

V nohou postavy lekno, erb pánův z Kounic.

V hlavním vchodu do kostela pod věží jsou jiné tři náhrobní kameny. Na těchto jsou uprostred pouze šlechtické znaky vytesány. Nápis na prvním jest :

Letha Panie 1.5.5.5. Wniedeli před Swatim Havlem Umřel Vaczlav Syn Urozeneho Pana Zachařie z Pašyňovcy (? a) na Winař(ech?).

Znak představuje na loďce sedícího rytíře s veslem v ruce. Nad znakem do půlkola stojí :

Pán Bůh Racz duši jeho milostiv ... pod znakem: ... pochován a nic více.

An tento náhrobek zcela zachován, jest nepochopitelno, proč nápis na něm tak neúplně vyryt.

Nápis druhého náhrobního kamene zní:

LETA : BOžI° S M° S 5C Ç XXXVI S PO S SWA- ТШ. WAWRZINCZI g VMRZEL VROZE S WLADIÂ PAN IAROSS Ç TRANOWSKI, Z S SOWOIOWICZ A NA CHOTIELICICH TV POCHOWAN PROSTE PANA BOHA ZA N.

Uprostred erb: šachovnice.

Třetího náhrobku nápis zní takto : Leta ..M.. dlí (1551) v ten pondely před Sva... Jiřim umřel jest urozeny pan Buryan Tranovsky (z) Sovojovicz, tuto je pochovan, jemuž pan Buh rač mil.. da y.

Uprostřed erb: šachovnice.

Z venčí ve zdi kostela zazděné náhrobní kameny ukazují polovypuklé postavy dvou rytířův a jedné paní v životní velikosti. Rytíři jsou v úplném rytířském brnení, paní v bohatém šlechtickém kroji šestnáctého věku. Nápisy na nich jsou následující.

1) Na červeném mramoru:

Leta P. 1591. v Neděli po Hromnicych na ponde... po 1. hod. na noc v Praze usnul v Panu Uroze.. a statečny Rytíř P. Albrecht Kapoun z Svojšova a na Hlušic.. H. M. C. Radda a Burgrabě kraje Hradec.. a tuto tielo jeho odpočívá.

2) Na bílém mramoru:

Léta Panie 1595 Před Proměněním Pana Krysta Dokonala jest život křesťanský urozena Pani Magdalena Kapau... se. A tuto pochovana jest, prom. (?) P. R. D. M.

3) Na bílém mramoru :

LETA PANIE 1608. W AVTERY PO 3. KRALYCH VSNVL WKRYSTV PANV VROZENY A STATECZNY rytířZ PAN KRISTOFF KAPAVN Z SWOGKOWA A NA HLVSSICZYCH GH OCZET SW. PRZYGY.

Mimo tyto zde uvedené náhrobní kameny jsou při kostelní zdi ještě dva jiné čtverhrané náhrobky. Nápisy jsou skoro celé zemi pokryty. Co bylo možná prečísti, tuto

podávám :

1) LET 1601. WE SSTRTE O ANA W TOMTO CHRA .. E. P. R.

2) ........IEST VROZENA PANI ZVZANA . ....KA . .... PONOW Z BVBNA ........

Podal jsem tuto vše, coi mně v Starém Bydžové pamětihodného vypátrati Ize bylo, i žádám milovníky starožitných památek naší vlasti, a zvláště ty, kterym známa jest krajina Staro-Bydžovská, o které až doposaváde žádná zmínka v „Pam." se nestala, aby со v jném podání mylného poopraviti, а со neúplného doplniti sobě za těžko nepokládali.

1. ↑ Раm. III. 268.
2. ↑ V tamější krajině nejmennje se tento kostel „Metličanský", nýbrž „Metlický"
3. ↑ Die matriky byl Meinschmidberský od r. 1668 až do roku 1693 farářem Smidarským, a kostel Staro-Bydžovský byl téhoz času filiálním kostela Smidarského
4. ↑ Takové znaky dělávaly se v 16. a 17. stotetí k pohřebním a smutečnym slavnostem. Spadneli taková památka se stěny, má nejbližší správce kostela o to dbáti, aby se zase na předešlé místo dostala, nestojí to ani velkého nákladu ani velkych příprav. Přijde-li takovym spůsobem na zmar, odpovídá za to, kdo toho vinu nese, ne jen vrchnímu místa, ale celému vzdělanému obecenstvu. Red.