Smutek z domova/Já do možností nových…

Smutek z domova Antonín Sova
Havran	Já do možností nových…	Tragické sloky

Údaje o textu
Titulek:	Já do možností nových…
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Já do možností nových jsem vyklenout chtěl most.
Jen přítomnost je pravda a lež je minulost.

Já s tím, jejž kdysi jsem vraždil, chtěl dobrý zase být,
a člověka jak bratra a naděj svou chtěl ctít.

A jak bych duši ženy zdvih’ choulostivě v dlani
a soucitně a dlouze, tak bez hněvu zřel na ni,

to všecko v jasné chvíli, kdy vše se propadá,
i příčiny i bolest, zlo, jež nás ovládá.

Chci, toužím zapomenout, čím nemohl jsem růst
a čím můj život trpěl a krvácel pust.

A než jsem sklenul most, on sřítil se mi, spad.
Hlas hrozný světem zněl, jal se mi posmívat.

Ze zrušených smluv mocných se ozval hlas mi, řek’:
Pojď, můžeš být zas, vraždit… za starých podmínek.

Já vyzbrojiv se k Bohu se pomodlil a šel
a zabíjel jsem bratra a sestru zabíjel.