Sluncem a stínem/V lese

V les širý, vážný, hluboký
    jsem vyšel sobě jarem
a děl jsem: Nežli odejdu,
    tři věci dej mi darem:

Ať nade mnou je slunce jas,
    ať bouře křídly šumí,
kéž v nitru mém vždy spočine
    jen dech tvé velké dumy.

A v hloubi tvé jak roste květ
    a šveholí si ptáci,
ať žití krása z duše mé
    se nikdy nevytrácí.

A činy mé, jak stromu list,
    mi steltež ku oddechu;
tak kmen, když bouří vyvrácen,
    dopadne lehčej k mechu.