Sluncem a stínem/Tvůj rušit mír

Tvůj rušit mír, nač bych to chtěl,
    ty moje růže bílá!
Ó sni ten květinový sen,
    jaks do dneška ho snila.

Sni, jako v tichou letní noc
    svůj sen má poupě svěží,
když bílá záře měsíčná
    se na lupíncích sněží.

Já, pozdní poutník, zastavil
    se u tebe jen vmále, —
až den tvůj zoří zakmitne,
    ty vzkvěť, — já půjdu dále.

Však budu na tě vzpomínat,
    až utrhnou tě za dne
a někomu tvůj poslední
    list zvadlý z ruky padne.