Sluncem a stínem/Když jsme prvně sami byli
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Sluncem a stínem Josef Václav Sládek |
||
| ◄ Kukačka volá doubravou | Když jsme prvně sami byli | Spala jsem a nespala ► |
Když jsme prvně sami byli,
bylo to jako sen:
jaro snilo, nebe snilo
— a já celý den.
V noci jsem si vzpomínala
na pěšinku jen,
tam, kde kvetly modré zvonky,
pomněnky a rmen.
Na pěšinku, kde jsi stanul,
čet v tom zraku mém,
kde jsi řekl: Budeš moje?
a já řekla: Jsem!
Kde jsi pravil: Bůh ti žehnej
na každé z tvých cest!
a já jen ty modré zvonky
viděla jsem kvést.
