Sluncem a stínem/Jaro

Sluncem a stínem Josef Václav Sládek
Nic nechci víc	Jaro	V jarní den

Údaje o textu
Titulek:	Jaro
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Zem se kouří, slunce hřeje,
    lesy hučí z povzdálky,
bílou pěnou voda spěje,
    líska pučí u ručeje,
křovím voní fialky.

Ani travka na pažitu
    nepohne se od vánku,
všude klid, jen ku blankytu
    plna vášně, plna citu
zvučí píseň skřivánků.

Slyš, to jako hudby znění
    ve chrámové klenbě kdes,
s nímž u blahém vytržení
    podzemského ze sklepení
letí srdce do nebes.

Hudbo, klide, kráso, jase,
    žití ve svém klokotu!
jak to srdce rozpíná se
    tobě vstříc — a po tvém hlase
v svém se řídí tlukotu!

Slunka zlaté pousmání,
    bílý kvítek sněženky,
pták, jenž v hnízdo stéblo shání, —
    jak to srdce letí maní
s ním, a všechny myšlénky!

V kvítek náhle porosený
    celý blankyt nazírá —
a ten zrak náš zavlhčený
    jaký svět, dřív netušený,
před námi to otvírá! —

Přírodo, — v tvém velkém žití
    také nás máš v náručí —
a kdo tvojím srdcem cítí,
    byť i mřel v tom vlnobití,
— také žít se naučí!