Sluncem a stínem/České krajině

Ó kraji rozlehlý v šíř i dál,
    pln lučin zelených a zlatých klasů,
    co štěstí a blaha bych ti přál,
    jak ležíš přede mnou v slunečném jasu.

Jak ležíš přede mnou klidný tak,
    jako by žalu nebylo v tobě, —
    každá ta chatka, kam stihne zrak,
    jako by v kolébce dřímalo robě.

Jak by ji choval matčin klín,
    tak sní tu v náruči doubrav a trávy
    a nad ní nebes baldachýn
    perutí holubí pne se tak smavý!

Můj rodný kraji, jak vidím tě snít,
    klidný a velký, míle a míle,
    slyším tvé srdce mohutné bít
    k životu, práci v nezmarné síle!

Ty nebe čisté! — jak ten tvůj dech
    ty dálky kolébá v něhu a těchu,
    z moře své krásy skanout nech
    mír a svit štěstí pod každou tu střechu!