Slezské pohádky a pověsti/Albrechtice

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
Odry	Albrechtice	Hrad Edelštein u Cukmantlu

Údaje o textu
Titulek:	Albrechtice
Autor:	František Sláma podle A. Petra
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 100–102. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Město Albrechtice

Na pahorku blíže města Albrechtic stával před dávnými lety hrad. Na tomto hradě panoval zlý rytíř se svou manželkou, která byla dobrotivá a chudým mnohá dobrodiní prokazovala.

Jednou přišel na hrad chudobný mladý švec a prosil, aby mu dali nocleh. Bylo už pozdě v noci. Rytíř odbyl ševčíka hrubiánsky a křičel na něho, že hrad panský není žádná hospoda. Ševčík prosil znovu, aby ho nevyháněli, ale rytíř rozkřikl se, že ho dá psi vyštvati. Ševčík znovu prosil a padl rytíři k nohoum. „Pane rytíři, nevyhánějte mě, bojím se zbojníků, mám u sebe moc peněz!“

Jak to rytíř uslyšel, dal ševčíkovi jíst a pít, a dovolil mu tam nocovat. Potom však dal mu peníze sebrati a ševčíka do sklepu zazdíti. Ubohý ševčík prosil pro Boha, aby mu život darovali a ho nezazdili. Ale nic nepomohlo, stavěli zeď dále, výš a výš. Tu vida ševčík, že mu je konec, zvolal: „Proklínám rytíře i jeho rod, proklínám tento hrad a všechno, co je v něm!“

Švec zazděný hladem skonal. Několik dní na to porodila manželka rytířova děvušku. Rytíř svou dceru velice miloval a dal jí dobré vychování. Teprv nyní vzpomínal si často na kletbu ubohého ševce. Dcera rytířova vykvetla v krásnou pannu. Tu náhle utiskovaní poddaní povstali proti rytíři, vytáhli na hrad, zapálili a spustošili jej. Rytíř se bránil, ale neubránil. Zabili ho i ženu. Krásná dcera rytířova však v plamenech shořela a za hříchy svého otce neměl duch její pokoje, ale musil tak dlouho po onom pahorku, kde stál spustlý hrad, chodit, až ji někdo vysvobodí.

Jednou v poledne šel chasník masařský po tomto pahorku a že bylo horko, položil se do trávy pod strom. Náhle objevila se před ním panna podivná, mělať z polovice lidskou podobu, z polovice však podobala se hadu devítihlavému. Chasník se ulekl, ale ona podala mu kytici pěknou a pravila: „Neboj se, nic se ti nestane, jestli mě vysvobodíš. Přijď o půl noci do kostela a tam se více dovíš. Jestli nepřijdeš, zemřeš do roka a já ještě sto let budu musit čekat na své vysvobození.“

Masař slíbil, že přijde do kostela. Zašel však do hospody a tam vypravoval, co viděl a slyšel. Napil se a nechtělo se mu v noci do kostela.

Že nešel, umřel do roka.

Dle A. Petra.