Selské písně a české znělky/VIII.

    Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,
ne slzou slaný, jak ho žebrák jídá,
chcem, aby náš byl celý, kůrka, střída,
jak vyrost na lánu i v chudých plůtku.

    Chcem vstávat, lehat v radosti i smutku,
hlídáni Bohem jen, jenž všecko hlídá,
a odpovídat, muž jak odpovídá
jen svému svědomí ze všech svých skutků.

    Chcem myslit vlastní hlavou volně, směle,
jak vlastní rukou pracujeme denně,
a vlastním srdcem cítit nezkroceně. —
Chcem rovni rovným mluvit s celým světem,
práv cizích nebrat, ale svá mít cele!
a v dobru, zlu je zachovat svým dětem.