Selské písně a české znělky/Můj synku

Můj synku, drahý, milený,
    s tím vlasem nad len plavým,
tvářičky máš tak ruměny,
    tvé tílko kypí zdravím.

Jak rád tě chovám na klíně
    a hledím do tvých očí,
kde blýská to, jak v hlubině
    když rybka povyskočí.

Já celý den si na poli,
    mé dítě, myslím na ně;
jak tvé se nožky batolí
    mi vstříc na drsné dlaně.

Já namyslím se celý den,
    jak tobě zas to bude,
až budeš orat unaven
    na naší roli chudé.

Leč — co se o to starám již,
    ty synáčku můj malý;
ty svému otci nepatříš,
    ty napřed patříš králi.

Však od něho-li přijdeš zdráv,
    jdi v svého otce dráze,
buď kliden, Bohu, lidem práv
    a orej hloub — a snáze!