Selské písně a české znělky/Já nemazlím se s přírodou

    Já nemazlím se s přírodou,
spíš někdy se svým skotem —
co dala mi, vše vyrval jsem
jí pracným, těžkým potem.

    Mně není matkou příznivou
ni kráskou velkolepou;
mně zjara voní od mrvy
a v podzim voní řepou.

    Leč rád si někdy utrhnu
též květ, — tak nejspíš v máji,
když moje luka žluťákem
tak zlatě prokvétají.

    Neb ze stébel, jda po mezi,
utrhnu svlačec, lechu
a zadívám se, zamyslím,
— jak jsme tak rovni dechu.