Sekáči/XII.
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Sekáči Svatopluk Čech |
||
| ◄ XI. | XII. | XIII. ► |
Mladý sekáč:
Kam jdeš s vodou, moje zlato?
Děvče:
Na farský ji nesu lán.
Mladý sekáč:
A já z panských - nedbej na to,
práhnu žízní, podej žbán!
Děvče:
Oč, že jiného bys cosi,
raděj z mého žbánku pil!
Mladý sekáč:
O, jak douškem rajské rosy
občerstvil mě do všech žil,
jakby májová se lila
míza v údy zemdlené -
Pověz, u jakéhos’ byla
zázračného pramene?
Děvče:
Ke studánce tamhle stranou
chodíváme v čase žní,
stíněna je růží planou,
voda jako křišťál v ní,
jako hvězdiček tam kvítí
modrého je plný břeh -
Mladý sekáč:
Krásněji tvá očka svítí -
Děvče:
Pošetilých řečí nech!
Mladý sekáč:
Co jsem řekl pravda svatá.
A slyš ještě: z krásek všech
jediná jen ty, má zlatá,
skvíš se denně v mojich snech,
září mně jak slunko jasné
rozmilý tvůj obličej,
bez něho mé štěstí zhasne -
Děvče:
Šprýmů nech a žbán mi dej!
Mladý sekáč:
Slib, že na ne počkáš chvíli
pod kaplí u starých lip,
až se soumrak v pole schýlí -
Děvče:
Už mne pusť!
Mladý sekáč:
Že přijdeš, slib!
Mluvit s tebou práh’ jsem stále -
Děvče:
Přijdu tedy.
Mladý sekáč:
Žádný klam?
Děvče:
Se žbánem již musím dále!
Mladý sekáč:
U lip večer!
Děvče:
Přijdu tam.
