Prostonárodní české písně a říkadla/Zakletá dcera
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Prostonárodní české písně a říkadla Karel Jaromír Erben |
||
| Zakletá dcera | ||
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zakletá dcera |
| Podtitulek: | (nápěv 708.) |
| Autor: | Karel Jaromír Erben |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Google Books (plný text přístupný pouze z USA) |
| Vydáno: | Prostonárodní české písně a říkadla, J. Pospíšil, Praha 1864 |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Vandrovali hudci,
dva pěkní mládenci.
Řek' jeden druhému,
bratr bratru svému:
"Slyšíš, milý bratře!
vímť já dřevo krásné.
Dřevo javorové,
na housličky dobré.
Pojďme, je utněme,
houslí nadělejme.
Houslí mně a tobě,
ať zahrajem sobě."
Když ponejprv ťali,
dřevo zavzdychalo.
Když podruhé ťali,
krev se vyprýštila.
Když potřetí ťali,
dřevo promluvilo:
"Nesekejte, hudci,
vy pěkní mládenci!
Však já nejsem dřevo,
jsem já krev a tělo.
Jsem pěkná děvečka
tu z toho městečka.
Matka mě zaklela,
když jsem vodu brala.
Když jsem vodu brala,
s milým si postála:
Abych zdřevěněla
a javorem byla.
Javorem vysokým
s tím listem širokým.
Jděte, hudci, jděte,
mé matce zahrejte.
Zahrejte u dveří
o té její dceři."
Hudci počnou hráti,
matička plakati.
Nic vy mi nehrejte,
v srdce nebodejte.
Dosti já hoře mám,[1]
když dcery své nemám.
Přenešťastná máti,
co klne své děti!"
Z Budějovicka. - Srov. Suš. 143; Kol. II, 4; Rob. 70; Mein. 122.
- ↑ Mám já dosti hoře
po dceři Barboře
