Po staré cestě Svatováclavské v Praze

Údaje o textu
Titulek:	Po staré cestě Svatováclavské v Praze
Autor:	Popelka Biliánová
Zdroj:	Národní listy roč. 73, č. 282. str. 5 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	14. 10. 1933
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Kostel svatého Václava (Prosek), Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Jak známo, pozval Boleslav I. svého bratra knížete Václava k sobě na hrad boleslavský na posvícení, kdež dal ho úkladně zavražditi u dveří kostelních, když tam sv. Václav šel na jitřní. Zavražděný kníže byl také v tomto kostele pochován. Ale po čase, když prý se dály zázraky na jeho hrobě, a lid se počal jitřiti, dal kníže Boleslav r. 939 tělo bratrovo převézti tajně v noci do Prahy a chtěl je pochovati v kostele u sv. Víta. Když po staré zemské stezce přivezena bvla rakev a tělem sv. Václava až na Prosek, zastavili se zde průvodčí jeho v hospodě, vyčkávajíce noci, aby se pod záštitou její dostali na Hradčany. A když za tmy už se tam vydali, nalezli pod Prosekem říčku Rokytku tak rozvodněnou, že ztěží se přes ni dostali. Další cesta vedla přes osadu Pořičany (nynější to Poříčí) ke Starému městu směrem k Dlouhé třídě, přes Staroměstské náměstí k Vltavě, kde níže asi v místech Křížovnického kláštera stával dřevěný most ze starých dob. Most ten však velká voda právě odnesla a tu byl vůz s rakví sv. Václava převezen na prámu na druhou stranu. A další cesta vedla na nynější Malostranské náměstí, odkud vedla hradní cesta přímo nahoru ke kostelu sv. Víta. A zde dole před radním domem zastavili prý se voli zapražení do vozu s rakví sv. Václava a ani s všelikou přípřeží nemohli vozem z místa pohnouti. Nastal veliký sběh lidu a přišli i kněží, kteří prohlásili, že v radním domě budou asi vězňové nevinně uvěznění a radili, aby byli propuštěni. A když se tak stalo, jediný pár volů snadno vytáhl vůz s rakví sv. Václava do příkrého kopce na hrad.

Kníže Boleslav II. postavil pak strýci svému sv. Václavu kostel na Proseku, na místě, kde s tělem jeho odpočívali. Je to nynější stará románská trojlodní basilika, kteráž přečkala zde všecky pohromy válečných dob i věků a je oblíbeným místem poutí českeho lidu až do dneška.

A druhý kostel na této svatováclavské cestě postaven byl pod hradem na místě, kde zastavili se voli před žalářem, odkud vězňové potom byii propuštěni. Kostel tento stával v severozápadním cípu malostranského náměstí, kde ústí dnešní ulice Nerudova. Roku 1684 byl zbořen a hned vedle něho postaven byl nový velký kostel sv. Václava, při jezovitské koleji u sv. Mikuláše, kterýž stojí dosud, ale odsvěcený v nároží horního Malostranského náměstí vedle chrámu sv. Mikuláše. Nad tímto kostelem umístěn jest archiv a předtím bývala zde knihovna jezovitského kláštera.

Sv. Václav pohřben byl v kostelíku sv. Víta, který sám dříve tu postavil a jenž za Spytihněva II. přestavěn bvl v basiliku proto, jelikož starý kostelík Václavův nedostačoval návalu poutníků ke hrobu světcovu. A za Karla IV. položen byl základ k nynějšímu chrámu svatovítskému, kdyžtě už ani basilika Spytihněvova nedostačovala. Karel IV. hrob našeho světce uctil zvláštní kaplí, jež vyzdobena bvla vzácnými malbami a stěny posázeny byly drahokamy v pozlaceném lemu. A tělo sv. Václava uloženo bvlo dokonce ve zlaté rakvi a v náhrobku přebohatě ozdobeném klenoty a vzácným kamením. Bohužel, všech těchto klenotů zmocnil se brzy nato císař Zikmund, syn Karlův a po něm i mnozí jiní za rušných a válečných pozdějších dob. A přece je svatováclavská kaple na hradě pražském dnes ještě nejvzácnějším klenotem dómu svatovítského a místo její posvátné všemu národu. Vždyť v klenotnici nad kaplí chována byla a jest naše svatováclavská koruna i ostatní klenoty a odznaky dávné naší samostatnosti.