Původní bajky/Slavíci

Slétli se kdysi slavíci a zpívali o závod. Chtěliť na veliký koncert do křovin u cesty, kde by je též lidé slyšeli.

Jakmile který slavík dozpíval, nastal vždy veliký šum a jásot. Chválili se navzájem, a každý byl vždy s chválou druhého spokojen.

Posléze vystoupil slavík nejmladší.

Všichni sestrkovali hlavy. Nikdo ho dosud neslyšel zpívati. Když zpíval, umlkli a mlčeli ještě, když dávno již dozpíval. Slavík se rmoutil, že se jim on jediný nezalíbil zpěvem svým, nebo jim zpíval ze srdce svého, jak nejlépe dovedl.

V ustanovený den vsak slavíci do křovin neletěli. A smutný slavíček zvěděl, proč; báli se, že by jim odnesl všechnu chválu.

I rozepjal s novou radostí křídla a zpíval znova; závistí druhů svých povzbuzen, ještě pečlivěji všímal si svého zpěvu a měl radosť z toho, když mimojdoucí se zastavovali, by sladké zvuky jeho poslouchali.

Moudrému i závisť prospívá.