Píseň rolníkova
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Píseň rolníkova |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Svatopluk Čech |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Google Books (jen z USA) |
| Vydáno: | Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 276 – 277. |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: | |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | |
| další články: |
|
Nechť dav se rodu, zlatu klaní,
slaví reků meč —
já hrdě zmozolenou dlaní
třímám prostou klec.
Nad čela mocných pozlacená
mohu skráně vznést,
neb jenom z práce pravá cena,
pravá zkvétá čest.
A nejpřednější ze všech prací
ta, již koná pluh:
jí pusté zemi ráje vrací
žehnající Bůh.
To sémě, které pilnou hrstí
nořím v matku zem,
zářícím zlatem vyjde z prsti
v rozkoš bratrům všem.
Jen z toho zlata klasů roben
Kroesův pyšný šat
i vínek nádherný, jímž zdoben
vládčí majestát.
Jen ze zlatého toho moře
s chrpy koralem
nám svitla vzdělanosti zoře
s uměn zápalem.
By přestal ňádra velké matky
křísit dělný pluh,
svět v pustinu by klesl zpátky,
ve tmu lidský duch ...
Nuž kove prostý, v černé líše
hrdě blýskej dál,
ten rodný lán je moje říše,
v ní ja volný král.
Jí dobyl předek ostřím rádla,
jí můj hájí pot,
v ní poctivá vždy práce vládla,
vzcházel dobrý plod.
(Ze Zpěvníku Jana Buriana ve Květech, 1887.)