Píseň o nešťastném zahynutí slavných hrabat, pánův a jiného vojenského lidu v bitvě u Jankova, léta 1645

Údaje o textu
Titulek:	Píseň o nešťastném zahynutí slavných hrabat, pánův a jiného vojenského lidu v bitvě u Jankova, léta 1645
Podtitulek:	(Dle souvěkého rukopisu.)[1]
Autor:	Neznámý. Zveřejnil F. B. Mikovec
Zdroj:	Lumír, roč. I., č. 30. s. 712. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	28. 08. 1851
Licence:	PD traditional
Související články ve Wikipedii: Bitva u Jankova

Smutnou lamentaci
Na neštěstí fortuny
Musím žalovati,
Kterážto svou falešností
Mnohé přivedla v neštěstí
     Beze vší lítosti.

Těm, jenž jí sloužili,
Svou naději a své štěstí
Na ní zakládali,
Důstojnost jim slibovala,
Stříbra, zlata podávala,
     Olovem platila.

Patřte, kde se poděl
Z Valdšteina kníže Fridlandské,
Kterýž se slávou skvěl,
Ten mnoho zemí projížděl
A pevná města obdržel,
     Štěstí veliké měl.

Udatně bojoval,
S Švédou, s Francouzem, a kurfirštem
Silně se potýkal,
Za to mizernou odměnu,
Když chtěl pokoušet fortunu,
     Dostal partezanou.

Dál poslyšte novin
O truchlivém naříkání
Přeudatných hrdin,
Těch, jenž minulého roku
U Jankova svých života
     Nastavět musili.

Generál Kec první,
Který se choval hrdinsky
V sedmihradské zemi,
Slibovala mu fortuna,
Že to štěstí u Jankova
     S ním se potkat má.

Začala troubit marš,
Dodávala mu smělostí,
Přemejšlela jináč,
Když mu troubila trarara,
Rychle kolem zatočila,
     Z kusu jej trefila.

Vznešený hrabě Broy,
Ten vždy věrně udatně
Měl s nepřítelem boj,
Svých soldátův napomínal,
Zmužilé srdce jim dával,
     Vítězství sliboval.

Hotov jsa umříti,
Pro císaře Ferdinanda
Život svůj ztratili,
By jemu věrnost zachoval,
V tom boji s jinými zůstal,
     Smrtí to dokázal.

Pikolomini mladý
Svým hrdinským rytířům
Dodával smělosti,
Tu také spolu s jinými
Kavalíry udatnými
     Zahynul v tom boji.

Též generál Hacfeld,
Slavný udatný hrabě,
Hrdinsky sobě ved,
O jedné druhé v klidu tropi,
Objížděl lid, dával srdce,
     Officíry těšil.

Ale než je objel,
Regment v svých rukou majíc,
Směle do bitvy vjel,
Kterak ta zrádná fortuna
Rychle jest ho polapila,
     Nepříteli dala.

To vida ten slavný
V bitvách, šermiclích zběhlý,
Králi pánu věrný,
Chtíc své soldáty zastati
A s nimi boj obdržeti,
     Volil život dáti.

Než že to nemohl míti,
Nýbrž jak jest mu ssedlo,
Tomu musel svolit,
Rychle od nich byl polapen,
Na srdce meč mu postaven,
     Žádal kvartíru mít.

Slavný pak Hans de Werth,
Jenž šermiclův povědom byl,
Ten stálou kuráž měl,
Potom v svém šarširování
Trval tu do té hodiny
     Před nepřítelem svým.

Na střelbu nedbal nic,
Kteráž z postranných vrchů
Šla z hrozného zvuku,
Nazpátek bylo coufáni,
Pěších i z koní padání,
     Žalostné skonání.

Těla zbitých v poli
Ležely jak špalkové,
Kdož je viděl koli,
Nemohl nežli splakati,
Vida je v krvi ležeti —
Ach vrtkavé štěstí!

Kdožby zaplakati
Neměl, tolik vzácných pánův
Smrti litovati,
Neb ta Fortuna nešťastná
K smrti přivedla hejtmana,
     Fendricha, lejtnanta,

Tak potom vidouc
Ten vzácný kavalír Hans de Werth
Tu žalost před sebou,
jaké jest bylo střílení,
Od kusův velké hučení,
     Dosáhl Boží pomoc.

A co pak prostého
Lidu jízdného, pěšího
Jest pomordováno,
Politujž ho, o Bože, sám,
Pokoj svatý rač dáti nám,
     Přijmiž do nebe sám.

S tím se s vámi žehnám,
Moji soldáti milí,
Chraniž vás pán Bůh sám,
Kde se koliv obrátíte,
Na mne věrně vzpomínejte,
     Srdce smělé mějte.

Litujte mladosti,
Litujtež udatnosti
Tolik vzácných pánův,
Kteříž jsou života svého
Opovažili milého
     Fortuně k libosti.

Fortuno vrtkavá,
Kdyžs tak velmi ošemetná,
Kdož ti věřiti má?
Nešanuješ knížat, pánův,
Všechněm činíš konec náhlý,
     Spomaháš do hrobu.

---

1. Tentýž se nachází u redaktora tohoto týdenníka.