Ottův slovník naučný/Wurm

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Wurm
Autor: Václav Rosický, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 313–315. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Autor:Ignát Wurm
Heslo ve Wikipedii: Ignát Wurm

Wurm: 1) W. Nicolaus (lat. Vermis N.), právník braniborský z Nového Ruppina, žil ve 2. pol. XIV. a na poč. XV. stol. Práva studoval v Bologni. Byl ve službách vévody lehnického a města Zhořelce. Zpracoval kolem r. 1400 glossu k Saskému zrcadlu, glossu k mohučskému zemskému míru z r. 1235 a několik právních knih.

2) W. Johann Friedrich, hvězdář něm. (* 1760 — † 1833 ve Štutgartě), byl nejprve praeceptorem na latinské škole v Nürtingen (1788—97), pak farářem v Gruibingen u Göppingen (až do 1800), potom prof. na semináři Bleubeuren (až do 1807), načež stal se prof. na vyšším gymnasiu ve Štutgartě (do 1824), kdež šel na odpočinek. Vydal: Geschichte d. neuen Planeten Uranus, samt Tafeln (Gotha,1791); Neuer franz. hundertjähr. Kalender (t., 1797); Praktische Anleit. z. Parallaxenberechn. samt neuberechneten Tafeln des Nonagesimus (Tubinky, 1804 a »Berl. Jahrb.«, 1808 a 1811); De ponderum, nummorum, mensurarum ac de anni ordinandi rationibus apud Romanos et Graecos (Štutgart, 1820) a j. Zvláště zabýval se pozorováním hvězd měnlivých, pak určováním míst zeměpisných ze zakrytí hvězd a j. VRý.

3) W. Antonín (* 24. dub 1794 v Kloboukách u Brna — † 3. led. 1880 t.), účastnil se bitvy u Lipska a pozdější výpravy do Francie, odkudž donesl sobě domů široký rozhled a praktickou mysl. Usadiv se v rodném místě, získal si brzy všeobecnou úctu a byl zvolen za starostu. Politický ruch r. 1848 a probouzející se vědomí národní nalezlo v něm přívržence horlivého a snad jediného v celém širém kraji jižní Moravy, a když měla v Hustopeči provedena býti volba poslance do sněmu frankfurtského a slováčtí neuvědomělí voličové postavili jej za kandidáta, ohnivými a přesvědčivými slovy zrazoval od volby vůbec, tak že skutečně zůstala bezvýslednou. Počátkem let šedesátých pořádal a vedl z celého jižního cípu Moravy velikolepé pouti na Velehrad, tehdy jediné to dovolené manifestace nábožensko-národní, jichž W-em používáno bylo k národnímu uvědomování Slováků. W. zanechal dva syny: IgnátaJosefa.

4) W. Josef, syn před. (* 5. září 1817 v Kloboukách — † 3. čna 1888 t.), c. k. poštmistr, býv. poslanec na sněmě zemském. Studoval v Kroměříži a oddal se pak obchodu napřed v Čejkovicích u Hodonína, později ve svém rodišti. Rok 1848 shledal se s ním již jako se starostou obce, stojícím na výši doby; zvolen byl také za poslance do sněmu moravského, kdež první hájil příslušnosti Moravy ke koruně České. Na sněmě pracoval hlavně ve směru národohospodářském a zůstal tam až do r. 1878, náležeje společně s bratrem Ignátem k t. zv. deklarantům. V letech šedesátých byl národním vůdcem celé jižní Moravy a známý je jeho velikolepý, proti vůli policie vykonaný vjezd v čele tisíců lidu k národní slavnosti r. 1869 do Brna, ač toto podle povoleného programmu mělo slovanské invase býti ušetřeno. R. 1866 obdržel za veliké své zásluhy u příležitosti okkupace pruské zlatý záslužný kříž.

5) W. Ignát, bratr před. (* 12. čce 1825 v Kloboukách), konsist. rada v Olomouci, čestný kanovník kapitoly djakovské, býv. poslanec na sněmě mor. a na radě říšské, místopředseda České národopisné společnosti v Praze, předseda vlasteneckého musea olomouckého atd. Studoval gymnasium v Kroměříži a oddav se bohosloví, vysvěcen byl r. 1850 v Brně na kněze. Již r. 1848 účastňoval se horlivě porad o potřebách národních a politických a byl proto za trest dán za kaplana do Mutěnic u Hodonína, později do Dědic u Vyškova, kde všude šířil národní uvědomění mezi lidem. R. 1852 vystoupil rázně proti podezřívání kněžstva národního z nevlastenectví se strany hierarchie, což mělo za následek, že pronásledování národních kněží přestalo. R. 1859 stal se správcem ústavu pro zanedbanou mládež v Brně hr. Tarouccou založeného a působil tu hlavně literárně, redigovav také až do r. 1865 kalendář »Moravu«. R. 1860 chopil se myšlenky zvelebení Velehradu a pomocí hr. Belcrediho a kn. Huga Salma organisoval r. 1861 první pouť ke hrobu Methodějovu. K tisícileté oslavě cyrillo-methodějské vydal dvě sbírky písní a založil zároveň »Matici Velehradskou«. R. 1861 zvolen za poslance do sněmu moravského i do rady říšské za městský volební okres přerovský a setrval tam do r. 1891, stoje na sněmě s bratrem svým Josefem vždy v popředí boje politického. Jako poslanec založil společně s hr. Belcredim a drem Aloisem Pražákem státoprávní stranu na sněmě. R. 1866 povolán za sekretáře kapitoly do Olomouce, kdež přispěl k provedení rovnoprávnosti národní při konsistoři. S chorvatským biskupem Strossmayerem byl ve stálém styku. S prof. Havelkou W. založil r. 1885 vlastenecké museum olomoucké, jehož předsedou se stal a jemuž od času toho téměř veškeré své síly věnuje. Zvěděv náhodou o zapomenutém a pohozeném již národním vyšívání, chopil se obnovení jeho, jakož později i národních tanců, hudby atd., budě na všech stranách zájem pro ně. V Olomouci zařídil první výstavku národního vyšívání a národní ornamentiky. W. jest z nejhorlivějších apoštolů idey cyrillo-methodějské a v nesčetných článcích různých časopisů pobádá k další práci a další očistě od nátěru germanského.

6) W. Josef Svatopluk, syn W-a 4) (* 15. pros. 1837 v Čejkovicích — † 8. list. 1898 v Kloboukách u Brna), ředitel generálního zastupitelstva banky »Slavie« v Brně. Studoval na školách reálných v Brně, vstoupil do služby poštovní a byl r. 1859 jako akcessista přeložen do Olomouce. Zde záhy přidružil se k nepatrnému počtu vlastenců, kteří založili první belletristický časopis na Moravě »Hvězdu«, jehož hlavním spolupracovníkem W. se stal, používaje pseudonymu Josef Svatopluk Čejkovský. V časopisu tomto, pak v olomouckých novinách a jinde uveřejnil celou řadu básní, vydal i samostatnou povídku »Kuruci« a několik menších povídek roztroušeno jest po různých almanaších a časopisech. Po založení »Času« a »Národních Listů« v Praze (v letech šedesátých) W. byl hlavním, ba skoro jediným dopisovatelem jejich z Moravy a články jeho nesly se vždy duchem svobodomyslným a demokratickým. Věda, jak na venkovské obyvatelstvo působí vliv intelligence, pořádal s několika málo vlasteneckými studenty po venkově »besedy«, tehdy velmi oblíbeně, a probouzel tak lid hanácký úplně neuvědomělý. W. založil Hospodářskou jednotu olomouckou, první spolek toho druhu na Moravě, a podporoval všude zakládání záložen. Když po vydání státních základních zákonů r. 1867 vydáno bylo z Prahy heslo, ústavy neuznávati, W. snad jediný na celé Moravě heslo toto bral doslovně a maje jako poštovní úřadník na zákony tyto přísahati, přísahu odepřel a ze služeb státních vystoupil. Krátce potom zřizovala se v Praze pojišťovací banka »Slavia« a tu převzal generální zastupitelství její pro Moravu a Slezsko, přesídliv r. 1871 do Brna. Maje pak ruce volnější i větší prostředky peněžité, vrhl se vší silou do ruchu národního, píše články novinářské, tu zasazuje se o volby do sborů zákonodárných, tam zase o zřízení stálého divadla českého v Brně atd. V Brně začal s tiskařem Vrlou vydávati polit. časopis »Občan« a belletr. list »Beseda«, pak s Kunzem něm. časopis »Beobachter«, do něhož říznými články hlavně přispíval; spolu s jinými vlastenci zřídil českou knihtiskárnu a zdárně působící Cyrillo-Methodějskou záložnu. Byl starostou »Sokola« a »Obchodnické jednoty«, místopředsedou »Družstva divadelního« a »Politického spolku«, členem výboru různých spolků brněnských. Pro vážnou chorobu odebral se počátkem r. 1896 na odpočinek do Klobouk. — Jeho choť Hildegarda byla v dámských spolcích českých činná a vyznamenána byla také záslužným křížem srbské královny Natalie.

7) W. František Bořivoj, bratr před. (* 17. čna 1857 v Kloboukách), studoval něm. reálnou školu v Brně a českoslovanskou akademii obchodní v Praze. Absolvovav tuto vstoupil za úředníka k bance »Slavii« v Brně a tu záhy stal se velmi činným v místních spolcích národních. V redakci »Občana« osvojil si žurnalistickou routinu a po zaniknutí listu přispíval hlavně do »Moravské Orlice« články politickými. Přeložen byv do Prahy a odtud do Turč. Sv. Martina, napsal mimo jiné r. 1882 serii článků o Slovácích do »Moravské Orlice«, které tehdy vzbudily pravou sensaci i u maďarské vlády, tak že tehdejší uherský ministr Trefort chtěl jim čeliti tím, že na všechny státní, farní a školské úřady Slovenska vydal zvláštní oběžník, zabývající se výhradně články těmi, v kterémž upozorňoval na »agitace« atd. a instruoval úřady, jak by se měly zachovávati. S přeložením filiálky do Budapešti W. dostal se sem, vzkřísil živořící jíž »Českou Besedu«, navázal přátelské styky s kolonií polskou a zjednal platnost »Besedy« i u Maďarů, tak že členové »Besedy« ke všem národním slavnostem maďarským officiálně bývali zváni. R. 1884 uspořádal první divadelní vlak z Budapešti do Prahy se 426 účastníky (mezi nimi as 80 Maďarů), kterýž stal se i významným v ohledě politickém, tak že Šubrt ve svém díle »Národní divadlo« věnoval mu zvláštní stať. Z Budapešti přispíval do »Mor. Orlice« četnými články a feuilletony, počal vydávati také v Budapešti malý český časopis »Věstník«, kterýž po odchodu W-ově zanikl. R. 1886 W. vrátil se do Brna, kdež opětně pokračoval v žurnalistické a národní činnosti a zejména o obeslání národopisné výstavy, zřízení české obchodní akademie a rozkvět »Národní Jednoty« vydatně se přičinil. — Jeho choť Jindřiška (* 8. ún. 1863 v Rovečíně), roz. Fleischerova, přední pacifistka moravská a česká vůbec. Napsala do různých časopisů, hlavně do »Mor. Orlice«, »Lidových Novin« a pražského »Času« četné povídky, ponejvíce ze svého kraje, v četných časopisech politických i ženských zasazuje se o hlubší vzdělání žen v našem národě a jest představitelkou t. zv. ženského hnutí ve směru ušlechtilém, prostém vší výstřednosti. Pro světový mír jest celou duší svou nadšena, o čemž svědčí četné články její. Samostatně vyšla od ní povídka Symfonie s tendencí světového míru.