Ottův slovník naučný/Trogir

Ottův slovník naučný
Trogen	Trogir	Trogiranin

Údaje o textu
Titulek:	Trogir
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 780. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Trogir

Trogir (lat. Tragurium, ital. Traù), okr. městečko v hejtm. splitském v Dalmacii. Vlastní město leží na malém ostrůvku mezi pevninou a ostrovem Čiovou (Bua), s nimiž spojeno jest mosty. Druhá část’ města (předměstí) rozkládá se naproti městu na právě jmenovaném ostrově. T. jest sídlem okr. soudu a má velmi dobrý přístav. Se Splitem spojuje jel dobrá silnice. T. má 3420 obyv. chorv. (z toho v předměstí 1413), jako politická obec 17.232 obyv. Soudní okres trogirský má na 648,73 km² 26.905 obyv. (1900). T. zachoval posud starobylý ráz; ulice jeho jsou úzké, křivolaké. Nejvzácnější památkou stavitelskou jest dóm (basilika ze století XIII., rozšířená v XV. a XVI. stol.) zdobící hlavní náměstí (Piazza dei Signori), s got. věží. V chrámě, jenž má nádhernou předsíň a portál, odpočívá sv. Ursinus, patron města. Na témže náměstí je pěkná loggie a (1899 obnovená) radnice. Staré opevnění města za francouzských dob bylo z většiny rozbořeno. Zbyly jen brány a tvrz Camerlengo s mohutnou věží. Zmínky zaslouží i několik paláců (Palazzo Cippico, palác hraběte Fanfogna [se sbírkami a knihovnou]), tři kláštery, kostel sv. Dominika. Znamenitý obchod. V okolí pěstuje se víno, oliva, mandle. T. jest prastaré město, jež kvetlo už v dobách před Kristem. Později náleželo k Východ. říši Římské; r. 827 prohlásilo se za neodvislé. Velmi časně vnikali sem Slované (Chorvaté), až konečně jej opanovali. V XII. stol. dostal se Uhrům, při nichž zůstal až do r. 1420, kdy dobyli ho Benátčané. R. 1797 vzali jej Rakušané, od r. 1806—13 byli tu pány Francouzové. Staré biskupství trogirské zrušeno bylo r. 1828. V T-u narodil se znamenitý chorvatský učenec Ivan Lučić (Lucius), zemř. r. 1679, Statilić a j. Pp.