Ottův slovník naučný/Milosrdné sestry

Ottův slovník naučný
Miloslaw	Milosrdné sestry	Milosrdní bratři

Údaje o textu
Titulek:	Milosrdné sestry
Autor:	František Vacek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 358–359. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul
Související články ve Wikipedii: Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže

Milosrdné sestry, název řeholních panen, které zabývají se obsluhou nemocných, ošetřováním osob neduživých, chudých a opuštěných, opatrováním dítek, vyučováním mládeže a pod.; zvláště tak slují:

1. Vincentinky (filles de la charité de St. Vincent de Paul, nebo šedé sestry, soeurs grises), kongregace franc. původu, založená sv. Vincencem z Paula r. 1634 a potvrzená papežem Klementem IX. r. 1668. Z Paříže, kde posud jest sídlo nejvyšší představené jejich, rozšířily se m. s. sv. Vincence po Francii, pronikly do Německa a do jiných zemí nejen evropských, ale i zámořských (do Alžírska, Egypta, Australie, Číny, Ameriky). V Čechách ujala se kongregace Vincentinek později než sdružení jiných m-ných s-ter, pročež počet stanic jejích jest nepatrný. Vincentinky působí (podle úř. výkazu z r. 1897) v Dobřičanech, Fridlandě, v Chuděnicích, v Liberci a v Loučeni. Noviciát Vincentinek trvá pět let, načež sestry činí slib chudoby, čistoty, poslušnosti a služby nemocenské na rok a potom vždy 25. břez. jej obnovují.

2. Borromejky čili m. s. sv. Karla Borromejského, kongregace zal. v Nancy r. 1652 a potvrzená papežem Řehořem XVI. r. 1841. Prof. Alois Klar († 1833), zakladatel ústavu pro dospělé slepce v Praze, přál si uvésti m. s. do Prahy, avšak teprve syn jeho Pavel Alois Klar s pomocí kněze Heřmana Dichtla získal Borromejky pro ústav sv. Rafaele pod Bruskou, vypraviv čtyři kandidátky z Čech do Nancy (od r. 1835), aby se tam naučily řeholi a učinily sliby. M. s. setrvaly pak v ústavě pro slepce od r. 1837 do r. 1850. Zatím přičiněním arcib. Schrenka prohlášena byla družina jejich r. 1841 za zvláštní kongregaci, tak zv. pražskou, a zřízen mateřský dům sester u sv. Karla Borromejského pod Petřínem v l. 1842—1853. Příslušnice řečené kongregace působí nyní v Praze (1. mateřský dům pod Petřínem s nemocnicí, noviciátem, přípravnou, pracovní školou a opatrovnou, 2. sirotčinec šlechtičen u sv. Notburgy, 3. opatrovna na Hradčanech, 4. výchovna slepců u sv. Josefa na Hradčanech), v Bílině, v Boru u Přimdy, v Brandově, v Broumově, v Čes. Budějovicích, v Georgswaldě, v Cukmantlu, v Hor. Beřkovicích, v Hostinném, v Hrádku u Chrastavy, v Jablonci německém, v Karlíně, v Kladně, v Kostomlatech a u Bíliny, v Krumlově, v Liberci, v Litoměřicích, v Mělníce, v Milevsku, v Nymburce, v Oboře, v Oseku u Duchcova, v Pardubicích, ve Filipsdorfě, v Počátcích, v Podolí u Mělníka, v Prachaticích, v Prčicích, v Příbrami, v Ronšperku, v Rožďalovicích, v Rumburce, v Ŕepích, v Skoroticích, v Sloupnici, na Smíchově, v Strakonicích, v Šluknově, v Táboře, v Tachově, v Teplicích, v Trutnově, v Třeboni, ve Vimperce, ve Vlachově Březí, ve Varnsdorfě, v Zákupech a v Žižkově. Kongregace pražských m-ných s-ter má též četné stanice na Moravě a v obojích Rakousích. Ve Slezsku vyvinula se kongregace tak zv. třebnická, jejížto mateřský dům byl sprvu při biskupské nemocnici v Nise (1857—71), potom v Třebnici (do r. 1879). V době kulturního boje přešly m. s. do Těšína a založily tam nový mateřský dům pro země rakouské (Slezsko, Moravu, Halič). Do Třebnice vrátily se r. 1889. K oblasti jejich náleží nyní Pruské Slezsko, Braniborsko, Pomořany, Poznaňsko a král. Saské. V severozáp. zemích říše Německé rozšířeny jsou od r. 1849 m. s. kongregace trevírské.

3. M. s. ze Sv. Kříže (v Ingenbohle ve Švýcarsku), kongregace založená r. 1856 a schválená papežem Lvem XIII. r. 1878. Zakladatel její, kapucín P. Theodosius Florentini, vyhledávaje i v Čechách místa příhodná k činnosti křesťansko-sociální, koupil v Hor. Litvínově soukennickou továrnu a poručil řízení její r. 1859 m-ným s-trám z Ingenbohlu. Po roce založen byl pro Čechy mateřský dům „theodosiánek“ v Chebě. Za naší doby působí m. s. ze Sv. Kříže: v Cvikově, v České Lípě, v Děčíně, v Doupově, v Duchcově, ve Františkových Lázních, v Hanšpachu, v Chebě, v Chlumci u Chabařovic, v Chomútově, v Jablonném, v Karlových Varech, v Lokti, v Manetíně, v Mariánských Lázních, v Maršově, v Mikulášovicích, v Petršpurku, v Plané, v Podbořanech, v Podmoklí, v Rohozci, v Ronšperku, ve Starém Sedle u Vorlíka, ve Stříbře, v Šejnově, v Tannwaldě, v Teplé, v Ústí n. Lab., ve Vosově u Hostomic, ve Vrchlabí a v Žatci. Časem přibyly také mateřské domy v Linci, v Djakově, ve Štýrském Hradci a v Choryni na Moravě (r. 1872). Vac.