Ottův slovník naučný/Linguet

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Linguet
Autor: Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (jako Jiří Guth)
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 49–50. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Linguet [le͡ngè] Simon Nicolas Henri, spisovatel franc. (* 1736 v Remeši – odpraven 1794 v Paříži). Otec jeho, podředitel kolleje de Beauvais v Paříži, byl pro politické pletky vypověděn a usídlil se v Remeši. L. studoval pak v Paříži práva, kde r. 1751 dobyl tří prvních cen. S vévodou de Deux Ponts pak cestoval po Polsku a Španělsku a vrátiv se překládal Calderona a Lope de Vega, později pak stal se advokátem parlamentu, kdež činnost jeho byla tak úspěšná, že od závistivých kollegů byl r. 1774 vyloučen ze řady advokátů, arci také pro svoji bezohlednou mluvu. Z těch dob pochází sbírka jeho plaidoyerů Mémoires judiciaires (7 sv.), jež jsou jeho nejlepším dílem právnickým, a Histoire du siècle d'Alexandre (1762). R. 1774 začal vydávati »Journal politique et littéraire«, ale vláda časopis potlačila a L. pro ostré svoje péro byl vypověděn a uchýlil se do Švýcar k Voltairovi a potom do Anglie, kdež vydával svoje proslulé a mnoho hluku i zlé krve způsobivší Annales politiques, civiles et littéraires (1777–92, 19 sv.), v nichž pak později v Brusselu pokračoval. Když r. 1780 objevil se v Paříži, byl pro svoje útoky na vévodu Durasa vsazen do bastilly a vězněn tam dva roky. Byv propuštěn uchýlil se znovu do Londýna a psal svoje Mémoires sur la Bastille (Lond., 1783; 2. vyd. Paříž, 1821), nejlepší své dílo vůbec, třeba nikoli veskrze pravdivé. Při zápletkách cís. Josefa II. s Hollandskem psal L. Considérations sur l'ouverture de l'Escaut (Lond. a Brussel, 1784–85), načež císař si jej oblíbil; ale L. ztratil tuto přízeň svými sympathiemi s povstalci v Brabantě. R. 1791 vrátil se do Francie a hájil v konventě černochy na ostrově Haiti. Poněvadž vyslovil se proti revolučním tendencím, byl jat, vězněn a posléze odpraven. Z četných jeho spisů, jež vynikají jadrným slohem, ale také paradoxními zvláštnostmi, dlužno uvésti ještě: Histoire des révolutions de l'empire romain (Pař., 1766, 2 sv.); Théorie des lois civiles (t., 1767, 3 sv.); Histoire impartiale des Jésuites (t., 1768, 2. vyd. 1824). Srv. Al. Devérité, Notice pour servir à l'histoire de la vie et des écrits de S. N. H. L. (Lutich, 1782); Ch. Monselet, Oubliés et dédaignés (Pař., 1885, str. 1–41); H. Monin, Notice sur L., v nov. vyd. Mém. sur la Bastille (Pař., 1889); Cruppi, Un avocat journaliste au XVIIIe siècle L. (t.,1895). Gh.