Ottův slovník naučný/Jaroměřice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jaroměřice
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 89. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jaroměřice
Související články ve Wikipedii:
Jaroměřice nad Rokytnou

Jaroměřice: 1) J., městečko na Moravě při soutoku Rokytné, Jaroměřice a Štěpánovského potoka a na stanici Rak. sev.-záp. dr. (Znojmo–Něm. Brod) v hejt. znojemském, okr. moravsko-budějovickém, má s předměstím Lhotou 447 d., 2429 ob. č., 7 n. (1890), děk. chrám sv. Markéty, hřbitovní kapli sv. Josefa, špitál s kaplí sv. Kateřiny, 6tř. obec. a 2tř. průmysl, pokrač. šk., pš., telegr., na Jaroměřici 2 mlýny. Fid. panství zaujímá 3403.81 ha půdy; náleží k němu zámek s rodinným archivem hr. Kouniců, dvůr, pivovar a lihovar. Majetník fideikommissu na ten čas neznámý. Na náměstí v průčelí zámku socha Nejsv. Trojice nákladem Jana Ad. hr. z Questenberka pořízená (1716), krásný zámecký park, v zámku bohatá knihovna, sbírka obrazů a divadlo. Děk. kostel s bohatými freskami jest z nejkrásnějších budov v zemi, v r. 1715—38 v novořímském slohu vystavěná na místě dřívějšího kostela. R. 1673 vystavěl Jan Ant. hr. z Questenberka na předměstí Lhotě loretánskou kapli s křížovou cestou, kterou r. 1675 přeměnil v klášter servitù, r. 1785 vyzdvižený. Fara založena r. 1362 a dle Schwoye právo patronátní vykonávali tehdy opatové cisterciáckého kláštera v Sedlci v Čechách. R. 1454 jmenují se J. městečkem. V XV. a XVI. stol. usadili se zde Čeští bratří, kteří se i fary zmocnili, r. 1627 fara opět osazena katol. farářem. R. 1631 vyhořely J. i se zámkem, farou a radnicí a r. 1635 částečně. Kol. r. 1249 připomíná se na zdejším zboží Hynek z Jaroměřic, r. 1390 Jan mladší purkrabí z Maiburku, jenž od markrabí Jodoka statek v léno přijal. V J-cích pak samých dala (1448) Klára z Jaroměřic jeden dvůr Provázkovi z Okrašovic. Brzy na to seděl na J-cích Václav z Ludanic, jemuž král Vladislav J. z lenního svazku propustil (1498). Po jeho potomcích (1522) připomíná se tu Jan z Pernštýna, dále Jindřich z Lomnice a jeho synové (1560), Jiří Mezeřícký z Lomnice, jehož dcera prodala (1609) tvrz J. i s městečkem a okolním zbožím Sigmundovi z Tiefenbachu; po něm tu seděl (1612) Petr Rechenberg ze Želetic, jenž súčastnil se stavovského odboje, začež mu jeho statky zabrány a Jaromírovi z Questenberka prodány (1624). Po smrti tohoto (1646) následoval syn Jan Ant. do hraběcího stavu povýšený. Jan Adam zemřel r. 1752 jako poslední přímý potomek rodu toho, zanechav jmění synu svého švakra, Dominiku Ondř. hr. z Kounic-Rittberku. Ten nastoupil v dědictví r. 1762, přijal přídomek Kaunic-Questenberg a převedl (1769) na J. fideikommiss. — 2) J., far. ves t. při Úsobrněnském potůčku, hejt. Mor. Třebová, okr. a pš. Jevíčko; 271 d., 1690 ob. č., 9 n. (1890), pout. kostel Pozdvižení sv. Kříže na hoře Kalvárii dle vzoru chrámu jerusalemského vystavěný, 4tř. šk., telegr., stan. Rak. sev.-záp. dr. (Chornice-Vel. Opatovice), mlýn. Alod. statek se zámkem, dvorem a Novým Dvorem jest majetkem prince Lamorála Thuna-Taxise. Mimo to jest zde popl. dvůr Lud. hr. Herberšteina. J. ležely na starodávné cestě z Olomúce do Prahy a již v X. stol. i s Kojetínem náležely biskupství pražskému. Císař Sigmund zastavil je (1436) Jiřímu ze Šternberka a tím dostaly se navždy do světských rukou. Fil. kostel Všech Svatých byl až do XV. stol. farním.