| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Fucus |
| Autor: |
Ladislav František Čelakovský |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha: J. Otto, 1895. s. 746–747.
Dostupné online. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |
 PD old 70 |
Fucus, chaluha, rod mořských řas hnědých Phaeophyceí a hlavni repraesentant řádu chaluhovitých (Fucaceae), kam náležejí též rody Sargassum, Turbinaria, Cystosira, Halidrys, Fucodium a Durvillea. Fucaceae s nejblíže příbuzným řádem Dictyotaceí jsou v pohlavním ohledu nejvýše vyvinuté řasy hnědé, význačné před ostatními tím, že jejich samičí ústroje jsou pravé vejcorody (oogonie), tvořící ve svém nitru několik nahých, nepohyblivých, velkých buněk (oosfér), jež po oplození obalují se blanou a představují vaječné výtrusy čili oospory. Oplození děje se malými buňkami chámovými čili spermatozoidy, vznikajícími v mužských orgánech, tuto obyčejně antheridie (lépe spermatogonie nebo spermatangie) zvaných. Od čeledi Dictyotaceí liší se pak Fucaceae tím, že kromě pohlavně zplozených oospor nevytvořují žádných jiných rozplozovacích buněk (na př. tetraspor nepohlavních jako u Dictyotaceí). Dále tím, že oogonie i spermatangie jsou ponořeny do zvláštních dutin ve stélce čili nádržek (conceptacula), které ústí malým kanálkem na venek. Tyto nádržky bývají nahloučeny na konci plodních větevek. Kromě toho vyznačují se Fucaceae spermatozoidy pohyblivými a stélkou kožovitou, složenou buďto výhradně z buněk parenchymatických, pak obyčejně na povrchu menších, anebo z buněk protáhlých, zhusta všelijak navzájem spletených, tvořících vnitřní, často řídké pletivo (t. zv. dřen), jež na povrchu pokryto jest malobuněčnou, parenchymatickou korovou vrstvou (kůrou). Rod F. obsahuje druhy se stélkou plochou, vidličnatě rozvětvenou, bezlistou, s větvemi čárkovitými a se středním žebrem, podle něhož nalézá se zhusta sem tam po dvou vzduchem naplněných puchýřích; řidčeji puchýře vzdušné chybějí nebo nalézají se jednotlivě pod paždím větví. Plodní nádržky ponořeny jsou do zdužnatělých, začasté naduřelých konců některých větevek. Oosfér jest po osmi v každém vejcorodu. Perennující, několik centimetrů, až přes metr dlouhé, ponejvíce hustě trsovité a na skalách při břehu mořském připevněné chaluhy. Známo jest asi 6 druhů, jež rozšířeny jsou výhradně v mořích severní polokoule, a sice v obou okeánech až k Ledovému moři. Nejobecnějším druhem jest F. vesiculosus, chaluha bublinatá, jež má stélku 10 cm až 1 m dlouhou a 4—40 mm širokou, celokrajnou, s puchýřky vzdušnými po dvou po obou stranách středního žebra, zřídka jednotlivými pod paždím větví, někdy též (zvláště při úzkých odrůdách) scházejícími, kulatými nebo podlouhlými. Plodonosné konce větví vejčité nebo podlouhlé, někdy zašpičatělé, jednoduché nebo vidličnaté, smáčknuté nebo paličkovitě naduřelé, na některých jedincích výhradně oogonie, na jiných zase toliko spermatogonie v nádržkách svých obsahující. F. vesiculosus vyskytuje se v obou okeánech hojně a jest na pobřežích evropských (vyjímajíc břehy Středozemního moře, kdež schází) druhem nejobecnějším. Za čerstva má barvu olivovou, sušením zhnědne a zčerná. Sbírá se na pobřežích a užívá se ho ku hnojení polí. též sloužívá za dobré stelivo a za pokrm prasatům. V přímořských krajinách francouzských (zvláště v Normandii) a v anglických pálí se sušená chaluha ve zvláštních pecích anebo v jamách na břehu vykopaných a z popela takto nabytého, jenž obsahuje mnoho uhličitanu sodnatého (sódy) vedle malého podílu síranů, jodidů a chloridů, připravuje se vzácná látka jód. Popel čili surová sóda z chaluh nazývá se v Normandii varec (čti varek), ve Skotsku kelp, i slouží v Anglii též ku přípravě jemného skla. Také jiné chaluhy poskytují kelp, zvláště F. serratus, Halidrys siliquosa, Fucodium nodosum a Laminaria digitata. F. serratus, chaluha pilovitá, má stélku 3—6 dm vysokou a 1—5 cm širokou, vidličnatou, po kraji nezřetelně až ostře pilovitou, bez puchýřů. Jest také dvojdomý, s plodními větvemi na konci ploskými, prodlouženými, vidličnatě rozvětvenými, zašpičatělými. Roste pospolu s chaluhou bublinatou v evropských mořích a slouží též k výrobě kelpu a jódu. S rodem F. příbuzný jest rod Fucodium, odchylný tím, že stélka nemá středního žebra a že puchýře vzdušné nalézající se po jednom uprostřed stélky tuto místy uzlovitě nadouvají. Druhů sem příslušných jest 8, většinou v mořích severní polokoule rostoucích. Fucodium nodosum má stélku až přes 1 m dl., 5—10 mm šir., smačknutou, s postranními plodonoši. Vyskytuje se v Atlantském okeánu, v Severním a Baltickém moři. Slouží též ku přípravě sódy a jódu. lč.
PD old 70