Ottův slovník naučný/Dvůr (obec)

Ottův slovník naučný
Dvůr	Dvůr (obec)	Dvůr nejvyšší

Údaje o textu
Titulek:	Dvůr (obec)
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha: J. Otto, 1894. S. 285. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Dvůr
Související články ve Wikipedii: Červený Dvůr (Benešov), Červený dvůr (České Budějovice), Červený Dvůr (Hradec Králové), Červený Dvůr (Chvalšiny), Červený Dvůr, Červený Dvůr (Krnov), Červený Dvůr (Sezimovo Ústí), Červený dvůr, Dolní Dvůr, Dvůr (Bezděz), Dvůr Králové nad Labem, Králův Dvůr, Krásný Dvůr, Mastný Dvůr, Mladecký Dvůr, Nový Dvůr, Nový Dvůr (Bělá nad Radbuzou), Nový Dvůr (Bor), Nový Dvůr (Číhaň), Nový Dvůr (Heřmanova Huť), Nový Dvůr (Hořičky), Nový Dvůr (Chrášťany), Nový Dvůr (Jaroměřice), Nový Dvůr (Kámen), Nový Dvůr (Kašperské Hory), Nový Dvůr (Kejžlice), Nový Dvůr (Kout na Šumavě), Nový Dvůr (Lány), Nový Dvůr (Myslív), Nový Dvůr (Nikolčice), Nový Dvůr (Nová Ves u Chotěboře), Nový Dvůr (Nový Kostel), Nový Dvůr (okres Nymburk), Nový Dvůr (Petrovice), Nový Dvůr (Písek), Nový Dvůr (Podhořany u Ronova), Nový Dvůr (Řeřichy), Nový Dvůr (Stěbořice), Nový Dvůr (Teplice nad Metují), Nový Dvůr (Veverská Bítýška), Nový Dvůr (Zdíkov), Nový Dvůr (Zeměchy), Nový Dvůr (Žihle), Starý Dvůr, Starý Dvůr (Kout na Šumavě), Starý Dvůr (Krmelín), Starý Dvůr (Třemošnice), Starý Dvůr (Žďár nad Sázavou)

Č. 1264. Znak města Dvora Králové

Dvůr: 1) D. Červený, osada v Čechách, hejt. Krumlov, okr., fara, pš. Chvalšiny (1 km jv.); 8 d., 10 č., 63 n. obyv. (1890), fid. zámek s kaplí P. Marie a dvůr Adolfa knížete Schwarzenberka, dva mlýny. — 2) D. Dolní (něm. Niederhof), far. ves t., hejt, okr. Vrchlabí (4.5 km sv.); 177 d., 1279 ob. n. (1890), kostel sv. Josefa, 3tř. šk., pošt. a tel. stanice, mlýn, pila, výroba železného a ocelového zboží, dřevní raffinerie, tkalcovství, samoty (boudy): Auerwiesenbauden, Hannapetershau, Kalkkoppe, Kesselbauden, Plattenbauden a Rudolfsthal. — 3) D. Eisnerův (něm. Eisnerhof), osada t., hejt. Sušice, okr. Hartmanice, fara a pš. Seewiesen; 6 d., 66 obyv. n. (1890). — 4) D. Gerlův (něm. Gerlhof), osada t., hejt. Sušice, okr. Hartmanice, fara a pš. Seewiesen; n d., 113 ob. n. (1890). — 5) D. Hradský (něm. Ratzkerhof), osada t,. hejt., okr., fara, pš. Žlutíce; 5 d., 57 ob. n. (1890), alod. dvůr s ovčínem Ot. Masche a K. Proksche. — 6) D. Kotlasův, Kotlasov, osada t., hejt, okr., fara, pš. Brod Něm.; 4 d., 38 ob. č. (1890).

7) D. Králové, D. nad Labem (něm. Königinhof), král. a věnné město v sev.-vých. Čechách na horním levém toku Labe v krásné krajině podkrkonošské, čítá 748 d., 8635 ob., z nichž 1230 n. (1891). Městem samým protéká labská strouha, do níž pod městem vtéká potok »Hradský«. Dřívější předměstí Dolejší, Hořejší, Šindelářské, Hradištské, Vorlech, Podhart a Podstráně splynuly již v jeden celek. D. Kr. jest sídlem děkanství, okr. zastupitelstva a měst. úřadů, hejtmanství, okr. soudu, cejch., pošt. a telegr. úřadu, finanč. komisařství, četnického velitelství a má nádraží Jihosev.-něm. spojovací dráhy. Školství: nižší obec. gymnasium (bude postupně doplněno ve vyšší), státní tkalcovská škola, průmysl, pokrač. šk., měšťanská a obecná šk. pro každé pohlaví zvláště, smíšená obec. škola, česká a něm., mateřská škola čes. a něm.; humanitní ústavy: veřejná nemocnice, dva chorobince a sirotčinec. Z budov a památností sluší uvésti starožitný děkanský chrám (z XIII. stol., r. 1486 rozšířený) po většině ve slohu gotickém s novou got. věží; kostel sv. Jana Křt., kostel sv. Kříže, jenž jest z nejstarších chrámů v Čechách (r. 1752 přestavěn), radnici, budovy školské, zvláště gymnasium, spolkový »Hankův dům« s prostorným divadlem, sokolovnu, synagogu, sochu P. Marie a Zábojovu (od Wagnera) na náměstí a Hankovu v Hankově zahradě, dům v Eliščině ulici čís. 218, v němž prý královna Alžběta bydlela, hradby městské se Šindelářskou věží a zbytkem věže Hradišťské, vrata a starou kašnu ve dvoře Kohoutově. Průmysl a obchod značný, zvláště průmysl textilní. Jest zde: 6 tkalcoven, 7 tiskáren a úpraven na zboží z lámové vlny, barchety, kalmuky a kartouny, 3 barvírny, továrna na předení juty a lnu, několik obchod, závodů na ruční výrobu tkalcovskou, mechan. pletárna příze, 4 menší a jedna velká kruhová cihelna, strojní cihelna, plynárna, koželuhovna, jirchárna, strojní pivovar, slévárna, 2 kotlárny, 2 pily, 2 mlýny, výroba zboží hrnčířského a j. Voda pitná přivádí se vodovodem s vrchů městských lesů a mimo to jest ve městě 7 artéských studní. D. K., jakožto město ležící na rozhraní národností, jest známé pro svůj statečný zápas vlastenecký. R. 1817 objevil zde Václav Hanka v kostelní věži Rukopis Kralodvorský. Na město povýšen D. K. královnou Alžbětou na poč. XIV. stol. a král Václav IV. propůjčil mu znak (vyobr. č. 1264.): červený štít, v něm městské hradby stříbrné s cimbuřím, branou otevřenou a vyzdviženou mříží. Za hradbami po obou koncích vypínají se dvě čtverhranné stříbrné věže a mezi nimi korunovaný stříbrný český lev, ku pravé straně hledící. — Dějiny: D. K. jest založení prastarého a zval se původně Dvůr (Curia), Dvůr-Chvojno (Curia super Alba, Hof). První zmínka o »Dvoru« činí se ve vypravování franckých kupců, kteří ve krajině královédvorské prý byli oloupeni a pobiti. Ač knížata česká »Dvůr Chvojno« odedávna drželi, přece teprve o knížeti Soběslavu I. jest známo, že jej navštívil r. 1139. Král Václav II. vysadil jej na městečko. Alžběta Polská, vdova po Václavu II., musila přijmouti r. 1307 německé posádky do svých věnných měst, a také do Dvora, což bylo pro město velikou pohromou. Kol r. 1308 táž Alžběta dala D., který od této doby zván byl věnným městem, opevniti hradbami a čtyřmi branami o čtyřech věžích opatřili. Tehdy již byl D. městem, neboť r. 1313 čteme o dvorském rychtáři (iudex de Curia). R. 1316 osvojil si král Jan D. pokutou za to, že Alžběta bez jeho souhlasu dceři své Anežce dala věnem Králové Hradec. Téhož ještě roku D. Králové» dal v zástavu Půtovi z Turgova a později dal jej věnem Markétě, dceři Václava II., po jejíž brzké smrti D. K. připadl koruně české, načež r. 1329 dán Jindřichu, knížeti Javorskému, k doživotnímu užívání. R. 1340 král Jan potvrdil »královským měšťanům« Dvora Kr. práva, jež platila pro všechny rytíře a many v okolí města, zbavil město »popravců a cud«, tak že nyní každá pře buď před králem samým nebo královským hejtmanem projednána býti musila. Po zhoubném požáru r. 1345 osvobodil týž král D. Kr. od daní. R. 1368 Karel IV. ustanovil, že daně ze Dvora n. L. nesmějí býti nikdy zastaveny. Po smrti Karla IV. patřily důchody královně Alžbětě, která měla stálé sídlo v Hradci nad Labem a v létě D. častěji navštěvovala. Václav IV. potvrdil 1398 Dvorským všechny svobody a výsady králem Janem jim propůjčené, a koncem XIV. věku uděleno městu právo várečnické. V l. 1393 až 1400 náležel D. komoře královské a pak královně Žofii až do válek husitských. Obyvatelstvo smýšlení přísně husitského poddalo se r. 1421 Pražanům a místo, kde Žižka svůj tábor rozbil, nazývá se dosud na Žižkově Hůře. Město samo při tom z největší části shořelo. V bitvě u Lipan bojovali Dvorští na straně Táborův, ale r. 1436 uznali Sigmunda za krále, když jim slíbil, že starý řád věnného města obnoví, což se také stalo r. 1437. Po smrti Sigmundově dostal se D. v držení jeho vdovy Barbory Celské a když zemřela, zůstal až do r. 1458 ve správě koruny. Roku 1450 dostali se do Dvora slezští křižáci a město zapálili, ale byli přemoženi od Královédvorských, schytáni a do ohně naházeni. R. 1458 připadl D. Johanně Rožmitálské, druhé manželce krále Jiřího. Jiří nově potvrdil svobody a výsady svých předchůdců. Také král Vladislav udělil mu nová práva a stará potvrdil. Za císaře Ferdinanda I. ztrestáno bylo město nejen na jmění, ale i na právech; císař odňal mu všechny svobody i výsady, práva a statky, kteréž pak z části navrátil, když Dvorští složili pokutu a zavázali se ku placení daně z piva a sladu; mimo to ustanovil jim královského rychtáře. Když však r. 1564 vešla v držení Kr. Dvora Marie, choť císaře Maximiliana, vrátil tento Královédvorským všechny jim odňaté listiny a potvrdil svobody od předků jim udělené. R. 1570 lehlo celé město popelem a trvalo skorém půl století, než se z této pohromy zotavilo. Na to koupilo město roku 1606 od císaře Rudolfa lenní dvůr Pohoří, který rok na to byl z manství propuštěn. R. 1614 přešel D. Kr. v držení Anny Tyrolské, manželky Matiášovy. České povstání Královédvorští podporovali nejen penězi, nýbrž i brannou silou a zároveň s Královéhradeckými pomoc ku Praze vyslali, začež pak bylo jim snášeli zlé následky jak na jmění tak i na životech, a město dostalo se v držení Eleonory Mantovské, choti Ferdinanda II , na jehož rozkaz musilo přijati víru katolickou. R. 1646 švédský vůdce Wittenberg porazil zde císařské vojsko, vedené generálem Montecucculim, na velikou škodu města. Z dalších majetníků Dvora Kr. sluší uvésti Marii Mantovskou, choť císaře Ferdinanda III. (1655), Eleonoru Falckou, manž. Leopolda I. (16S6), Alžbětu Kristinu Brunšvickou, manž. Karla VI. (1720—50), ve kteréžto době město mnoho zlého snášeli musilo od vojska pruského; leželo tu posádkou vojsko pruské i rakouské a to r. 1741, 1744, 1745 (bitva u nedalekého Žárová). Marie Terezie, potvrdivši výsady' Dvoru Kr., uvázala se v držení jeho r. 1750. V 1. 1756—57 zuřila zde pruská válka, jež měla v zápětí velký mor. R. 1790 dostal se D. Kr. Marii Ludovice, choti Leopolda II., r. 1793 Marii Terezii Neapolské, druhé choti Františka I., r. 1808 třetí jeho manželce Marii Ludovice Modenské. R. 1812 táhli tudy Rusové pronásledujíce Napoleona I. R 1848 zřízeny ve městě dvě ozbrojené setniny »národní stráže«, jež zrušena byla teprve 1852. V l. 1832 a 1850 zuřila zde cholera. R. 1859 vystavěna tudy Jiho-severo-německá spojovací dráha, kteráž měla velký vliv na rozvoj zdejšího průmyslu a obchodu. Ve válce r. 1866 utkala se zde armáda pruská a rakouská dne 7. čna tak prudce, že ulice města mrtvolami a raněnými byly takořka přeplněny. Téhož roku navštívil cís. Frant. Josef I. raněné ve Dvoře Kr. R. 1867 byla zde pořádána veliká národní slavnost na počest objevení Rukopisu Kralodvorského Z mužů ve Dvoře Kr. narozených vynikli: Jindřich Dvorský z Helfenburku, administrátor konsistoře pod obojí, Matěj Dvorský z Hájku, rektor pražské university, A. Wagner, sochař. Srv. A. K. Víták, Dějiny Dvora Králové n. L. (Praha, 1867).

8) D. Králův, ves t., nad Litavkou, hejt. Hořovice, okr. Beroun (3 km jz.), fara Podčáply; 47 d., 605 ob. č., 17 n. (1890), továrna na cement, žel. hutě, vápenice, Litohlavský mlýn, fid. panství, zámek a dvůr kn. Fürstenberka. D. Kr. byl původně zbožím královským a také tu králové čeští sídlívali. Nynější zámek vystavěn, kde stál původně dvůr, a připomíná se poprvé r. 1253, když tu král Václav I. zemřel. R. 1394 byl zde na zámku král Václav IV. od zemských stavů jat a do Prahy odvezen. Týž zastavil D. Kr. Zdeslavovi Kunratovi a Oldřichovi bratřím z Buřenic, kteří nepochybně zde i tvrz postavili. Po vyplacení zástavy držen D. Kr. k panství Točnickému, jež se stalo dědičným rodu Lobkovického. Jan ml. z Lobkovic vystavěl zde r. 1585 nový zámek. Od r. 1594 byl D. Kr. opět královským zbožím. Od r. 1860 nalézá se v držení rodu fürstenberského. — 9) D. Krásný (něm. Schönhof), ves t., hejt., okr. Podbořany (3.5 km sz.), fara Buškovice; 114 d., 33 ob. č., 812 n. (1890), 3tř. šk., četn. stanice, pš., tel, žel. stan., chmelnice a hnědouhelné doly. Fid. panství ve výměře 6592.9 ha, k němu náleží zámek s kaplí P. Marie a vyhlášeným parkem, cukrovar, dvůr a mlýn Jaromíra hr. Černína z Chuděnic. Prvním známým majitelem Dvora Kr. jmenuje se r. 1392 Fremut z Černoc jinak z Krásného Dvora, jehož rodu bezpochyby náležel až do pol. XVI. stol. (1539), několik let na to jmenují se hr. Šlikové. Po smrti Bedř. hr. Šlika r. 1611 dostal se D. Kr. panům Oudrckým. Šimon Karel z rodu toho, súčastniv se povstání českého, přišel o jmění a sice tvrz D. Kr. s popl. dvorem a jinými vesnicemi, což pak prodáno jeho manželce rozené ze Šenburku. V pol. XVII. stol. koupil D. Kr. Heřman hr. Černín, jehož rodina jej dosud drží jako fideikommiss. — 10) D. Křenovský, osada t., u Čes. Křenového, hejt. Krumlov, okr. a pš. Chvalšiny, fara Kajov; 4 d., 95 ob. č. (1890), fid. dvůr Ad. kn. Schwarzenberka. — 11) D. Kunov, osada t., u Kunova, hejt. Jindřichův Hradec, okr., pš. Nová Bystřice, fara Chunek; 13 d., 75 obyv. n. (1890). — 12) D. Nový, osada t. u Haklových Dvorů, hejt , okr., fara, pš. Čes. Budějovice; 8 d., 57 ob. č. (1890). — 13) D. Nový, ves t., hejt., okr. Čáslav (11 km sv.), fara Turkovice, pš. Podbořany; 25 d., 148 ob. č. (1890), alod. dvůr AI. Welze. — 14) D. Nový, Dvory Nové, osada t. u Lážovic, hejt.. okr. Hořovice, fara, pš. Osov Velký; 15 d., 87 ob. č. (1890), alod. dvůr a bažantnice Karla kn. Schwarzenberka. — 15) D. Nový, ves t., hejt., okr. Chotěboř (5 km sz.), fara Nová Ves, pš. Maleč; 27 d., 144 ob. č. (1890), alod. dvůr Nouzov Bedřišky bar. Pfistererové. — 16) D. Nový, osada t., hejt. Domažlice, okr., fara Nová Kdyně, pš. Kouty; 6 d., 67 ob. č. (1890), fid. dvůr Bedř. hr. Stadiona. — 17) D. Nový, Dvory Nové, osada t. u Lazistě, hejt. Písek, okr. Mirovice, fara Sedlo St., pš. Orlík; 3 d., 27 ob. č. (1890), fid. dvůr a obora Adolfa kníž. Schwarzenberka. — 18) D. Nový, ves t., hejt. Poděbrady, okr. Nymburk (7 km sv.), fara Jeseník, pš. Ronov-Oskořínek; 33 d., 185 ob. (1890), mlýn Rozpakov. — 19) D. Nový, Dvory Nové, osada t. u Lhoty Něm., hejt. Pelhřimov, okr., pš. Paco v (5.5 km j.), fara Pošna; 5 d., 50 ob. č., 3 n. (1890), alod. statek ve výměře 209 ha, k němuž náleží továrna na škrob, syrup, mlýn, pila, šindelna a cihelna Volfg. Jelínka. — 20) D. Nový, Dvory Nové, ves t. u Semice, hejt., okr., pš. Písek, fara Putim; 30 d., 191 ob. č., 4 n., 11 j., státní hřebčinec. — 21) D. Nový, ves t., hejt. Klatovy, okr. Planíce (8 km sv.), fara Myslivo, pš. Olšany; 21 d., 125 ob. č. (1890), alod. dvůr a myslivna Arn. hr. Wallisa, čtyři mlýny, samoty Baníř a Cínov. — 22) D. Nový, osada t. u Číháně, hejt. Klatovy, okr. Planíce, fara Zdebořice, pš. Zamlekov; 5 d., 32 ob. č. (1890), fid. dvůr Leop. hr. Kolovrata-Krakovského. — 23) D. Nový (něm. Neuhof), osada t. u Voznice, hejt. Tachov, okr. Přimda (6.5 km v.), fara Novoměstí, pš. Bor; 19 d., 87 ob. n. (1890); fid. dvůr a ovčín Karla kn. Löwensteina. — 24) D. Nový, vest., hejt., okr. Rakovník (8 km sz.), fara Olešná, pš. Kněževes; 26 d., 172 ob. č. (1890), fid. dvůr »Kopaniny« Max. kn. Fürstenberka. — 25) D. Nový, osada t. u Šanova, hejt, okr. Rakovník, fara, pš. Petrovice; 14 d., 104 ob. č. (1890). — 26) D. Nový, D. Suchý, osada t., hejt. Nové Město n. M , okr. Č. Skalice, fara, pš. Hořičky; 12 d., 69 ob. č. (1890). — 27) D. Nový (něm. Neuhof), osada t. u Řebří, hejt., okr. Stříbro, fara Ošelín, pš. Svojšín; 13 d., 67 ob. n. (1890). — 28) D. Nový, Dvorce Nové (něm. Neuhof), ves t., hejt. Broumov, okr., fara, pš. Teplice; 22 d., 139 ob. n. (1890), nadační dvůr stud. fondu hraběte Straky. — 29) D., samota s popl. dvorem t., hejt, okr., fara, pš. Třeboň; 4 d., 70 ob. č. (1890), fid. dvůr, výroba kamen a šamotových cihel, majetek Ad. kn. Schwarzenberka. — 30) D. Nový, Dvory Nové, ves t., hejt. Sedlčany, okr. Votice, fara Červ. Újezd, pš. Milčín; 28 d., 170 ob. č. (1890). — 31) D. Nový (něm. Neuhof), ves t., hejt, okr. Žlutice, fara Rabštýn, pš. Tis; 17 d., 34 ob. č., 74 n. (1890). fid. lovecký zámeček a dvůr Jaromíra hr. Lažanského. — 32) D. Petrův, Petrov (něm. Peterhof), ves t., hejt. Prachatice, okr., fara, pš. Netolice (1 km v.), 45 d., 477 ob. č., 4 n. (1890), alod. dvůr, ovčín a pivovar Ad. kn. Schwarzenberka, 3 mlýny. — 33) D. Seewiesenský (něm. Seewiesenerhof), ves t., hejt. Sušice, okr. Hartmanice, fara, pš. Seewiesen; 11 d., 90 ob. n. (1890). — 34) D. Starý, ves t., hejt., okr., pš. Blatná, fara Černivsko; 12 d., 70 ob. č. (1890). — 35) D. Starý, ves t., hejt., okr. Čáslav, fara Mičov; pš. Ronov; 26 d., 199 ob. č. (1890), samota Peklo.