Ottův slovník naučný/Alemtejo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Alemtejo
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 771–772. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Alentejo

Alemtejo, Alentejo (ale͡ntéžu], provincie v jižním Portugalsku, nazvaná dle své polohy vzhledem k Lisabonu »za Tejem« (Transtagana), hraničí na sev. s provincií estremadurskou a bejrskou, na východě se Španělskem (Estremadurou a Andalusií), na jihu s prov. algarvskou a na záp. straně omývá ji Atlantský okeán. Jsouc největší prov. portugalskou a majíc rozlohu 24. 390 km2, jest ve vých. své polovici hornatá (Serra de S. Mamede, Serra de Portalegro, Serra d'Ossa, Serra Mendra, Serra de S. Joàõ) a rovněž jižní její kraje jsou prostoupeny z části záp. výběžky Sierry Moreny, z části severními svahy hor algarvských (Serra de Malhàõ, S. da Mezquita, S. de Monchique, S. Caldeiràõ), kdežto ze záp. roviny souběžně s pobřežím vystupuje ještě Monte Cereal; jinak půda skládá se buď z rovin (campos) nebo pahorkatin. V jižních a západních krajích bývá veliké horko, a vyprahlá a jen nepatrně vzdělaná půda pokryta jest cistovými vřesovisky a pastvinami beze stromův a křoví, kdežto na vých. a jihových. hornatinách jsou krásná, úrodná údolí a značné lesy kaštanové, dubové (duby s ovocem jedlým, korkové a j.) a smrkové. Kde má půda dosti vláhy, oplývá všude jižním ovocným stromovím, zejména fíky, citroníky, pomorančníky, olivami, marhaníky a mandlovníky, pak plodinami zemskými, jako pšenicí, ječmenem, rýží a kukuřicí; vína mnoho nerodí. Na šírých rovinách a pastviskách jest zdárný chov koní a ovcí, a zvláště ve velkých rozměrech chov koní a mezků kolem Evory, kdežto chovem ovcí slyne okolí campo-majorské a portalegerské; zde vyrábí se také znamenitý sýr a na vřesoviskách provozuje se včelařství. Všude na horách chová se množství koz a v dubových lesích znamenitý dobytek vepřový. Hory skrývají v sobě značné bohatství kovův a doluje se na měď v Bogalhu, Mostadeiře a na železo v Mongesu, S. Domingu, Aliustredu a j., ale celkem jest hornictví dosud zanedbáno. Jsou zde též minerální prameny a u Estremózu nalézá se také mramor a jemná hlína hrnčířská. Kromě Teja (Taja), jenž provincii ohraničuje na severu, jsou hlavními jejími řekami Guadiana (s přítokem Ardilou) a Sado; v jižních a pobřežních nezdravých krajích jsou velké bažiny, na př. laguna perská a odemirská. Na svou rozsáhlost jest provincie řídce obydlena majíc jen 367. 169 ob. (1881), lidu – pokud se týče venkovanů – dobromyslného, pohostinného, poctivého a statečného, ale při tom zahálčivého, drsného a nevzdělaného. Průmysl a obchod jsou dosud nepatrny, a to nejen pro netečnou povahu obyvatelstva, ale i pro nedostatek prostředků kommunikačních. Již samo písčité pobřeží, jsouc nepatrně rozčleněno, nemá ani jediného bezpečného přístavu a tudíž žádného důležitějšího obchodního města; řeky Guadiana a Sado jsou splavny teprve na nejdolnějším toku svém, vozové silnice protínají provincie jen dvě, a síť železniční (trať lisabonbadajozská a jižní dráha portugalská s odbočkami v Casa-Brance a Beji) teprve v době nejnovější se doplňuje. Provincie A. rozdělena jest ve tři kraje (distrikty) s úředními středisky Evorou, jež zároveň jest hlavním městem provincie a sídlem gen. správy, Bejou a Portalegrem.