Ottův slovník naučný/Aberrace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Aberrace
Autor: František Storch
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 55. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aberrace (aberratio delicti, a. actus v. ictus) v právu trestním značí případy, kde výsledek činnosti dolosní z příčin nahodilých zasáhl předmět sice téhož druhu, avšak individuálně jiný, než pachatel zamýšlel (výstřel namířený na A zasáhne vedlé stojícího B), anebo kromě předmětu zamýšleného zároveň jiný téhož druhu (z otráveného pokrmu určeného pro A požije zároveň B). Podlé výkladu Gesterdingova sluší tu pachateli přičítati: vzhledem k předmětu A pokus činu dolosního, resp. dokonaný čin dolosní; vzhledem k předmětu B buďsi čin právně indifferentní anebo – jestliže nastaly podmínky kulposnosti – čin kulposní. Neprávem někteří (Koestlin, Wächter, Buri, Schaper) s) spatřují alespoň v onom prvém případě a. toliko jediný dokonaný čin dolosní (na předmětu B). Toto mínění, kteréž odporuje povaze zlého úmyslu a činů dolosních, přijal také při revisi r. 1852 výslovně zák. tr. rakouský v příčině zločinu vraždy (§. 134. slova: »že z toho vzejde smrť toho nebo některého jiného člověka«); na ostatní podobné zločiny (zabití, těžké uškození na těle) toto výminečné ustanovení však nelze rozšiřovati (§§. 140. a 152.). Německý z. tr. a rak. osn. z. tr. z r. 1881 nemají při žádném činu trestném ustanovení, které by bylo na závadu správnému posouzení dotčených případů. rch.