Omladina a pokrokové hnutí/Co přinesla doba

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Co přinesla doba
Autor: Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj: VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí
Online na Internet Archive
Vydáno: Vlastním nákladem 1902. s. 365 – 368.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Omladina

Ministerstvo knížete Windischgrätze nemělo dlouhého trvání. Národnostní protivy nepřeklenulo a volební opravu neuskutečnilo. Vzalo proto za své a jeho místo zaujalo dne 20. června 1895 úřednické ministerstvo hraběte Kielmannsegga. Za obou těchto ministerstev panoval vůči pokrokovému hnutí tvrdý režim. »Radikální Listy« zakázáné pro Prahu a okolí, v Kolíně ustavičně konfiskacemi pronásledované, přestěhovaly se i s »Lidem« a »Ruchem« do Brna. Klecandův týdenník »Vyšehrad« dne 9. září 1895 zastaven. Před soud pohnáno šest »Omladinářů« pro křivé svědectví proti komisaři Oličovi. Jak se samo sebou rozumí, všichni byli uznáni vinnými.... Tu a tam jevilo se v lidu přece oposiční smýšlení. Důkazem toho je protestní přímo volba otce dra Rašína dne 17. října 1894 na Kolínsku, Bydžovsku, Nechanicku atd. Volba tato pokrokáře potěšila, ačkoliv zvolený nebyl naprosto nijakým geniem a vůdčím duchem. Mužným slovem za výjimečného stavu byly Svatopluka Čecha »Písně otroka«, jichž účinek byl ohromný. Rozšířily se v moha výtiscích a i ve vězení byly čteny s opravdovou hltavostí.

Po uplynutí jednoroční lhůty si Praha s okolím trochu oddychla; jeden balvan, který ji tížil, s ní spadl: vyjimečné soudy. Dnem 12. září 1894 obnoveny znovu poroty. Nesoudily sice nejsvobodomyslněji, ale s jejich zavedením občanská bezpečnost přece stoupla.

Malá, ale interesantní příhoda udála se dne 18. dubna 1895 v Národním divadle. Byla tam vypískána slečna Pospíšilova, herečka, oblíbená místodržitelem Thunem atd. Mnozí jí měli za zlé, že se styděla kdesi za svůj původ. Policie výtržníky zatýkala. Mezi nimi nacházeli se i pokrokáři. Jedna část jejich (»Rozhledy«) Pospíšilku obhajovala, druhá část (»Radikální Listy« atd.) ji zatracovala. Povstalo z toho mnoho hořkostí a sporů o psychologii umělců.

Za několik dnů na to zvěděla česká veřejnost o novém tajném spolku: vosích hnízdech. Obžalováno 17 osob (J. Korber, Fr. Toužil atd.) smýšlení anarchistického ze všemožných zločinů (z tajného spolčování, ze zákona o třaskavinách atd.). Celý tento tajný spolek se při přelíčení náramně scvrkl a obžalovaní odsouzeni buď k nepatrným trestům nebo propuštěni. C. k. úřady měly o jednu blamáž s rozsáhlým spiknutím více.

V jistých kruzích konaly se zatím přípravy k vydávání nového denníku. Jeho redakce měla býti složena z renomovaných českých žurnalistů. Pokrokáři pohlíželi k podniku, jehož zakladatelem byl Ed. Beaufort, majitel tiskárny, nedůvěřivě, ale později se s ním smířili. »České Noviny«, tak se tento denník jmenoval, vyšly dne 16. května r. 1895. Obsah jejich byl bezbarvý, všeobecně svobodomyslný. Redakci vedl J. Langner za stálého spolupracovnictví J. Píchla, J. Arbesa, J. Vorla, Krejčí, K. Štěpánka atd. Také pokrokář F. V. Krejčí, dosud učitel v Třebíči, vzdal se svého postavení, které se mu stávalo pro chikanování učitelského sboru a úřadů neudržitelným, a vstoupil do red. »Českých Novin«. Avšak život tohoto denníku byl krátký. Dne 10. srpna 1895 »Čes. Noviny«, které se začínaly dosti ujímati, hrabětem Thunem z formálních příčin zastaveny. Pan Ed. Beaufort se prý nad tím nehněval, jelikož jejich vydáváním utrpěl dle svého tvrzení ztrátu šestnácti tisíc zlatých. Zanikaly časopisy, zanikala ministerstva. Úrednické ministerstvo vykonalo úlohu mouřenína i mohlo jít. V září 1895 pověřen sestavením kabinetu hrabě Badeni, jemuž se to také podařilo. Nedlouho po jeho usazení se v křesle ministrpresidentském udivena byla Praha i s okolím následujícím výnosem:

Nařízení veškerého ministerstva ze dne
18. října 1895,
jímžto se zrušují vyjimečná opatření, učiněná nařízením veškerého ministerstva ze dne 12. září 1893, z. ř. č. 139, pro obvod král. hlavního města Prahy, pak pro politické okresy Král. Vinohrady, Karlín a pro dosavadní obvod politických okresů kladenského a smíchovského.

Na základě § 10. zákona ze dne 5. května 1869. z. ř. č. 66. následkem usnesení, učiněného veškerým ministerstvem dne 10. října 1895, po vyžádaném Nejvyšším schválení zrušuje se v celém rozsahu nařízení veškerého ministerstva ze dne 12. září 1894, z. ř. č. 139. kterým pro obvod král. hlavního města Prahy, pak pro politické okresy Král. Vinohrady, Karlín a pro dosavadní obvod politických okresů kladenského a smíchovského dočasně byla suspendována ustanovení článků 12. a 13. státního základního zákona o všeobecných právech občanů státních ze dne 21. prosince 1867, z. ř. č. 142, a zároveň bylo nařízeno, že co týče se účinků této suspense, platiti mají předpisy zákona ze dne 5. května 1869, z. ř. č. 66. Nařízení toto nabývá moci dnem vyhlašovacím.

Badeni v. r, Welsersheimb v. r., Gautsch v. r., Bilinski v. r., Ledebur v. r., Gleispach v. r., Glanz v. r.

Vyjimečný stav, doprovázený sty oběťmi a kletbou mnoha jednotlivců, po více než dvouletém trvání zrušen. Ve veřejném i soukromém životě počalo se zase volněji dýchati.