Na domácí půdě/Polní kvítí
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Na domácí půdě Jaroslav Vrchlický |
||
| ◄ Vstup | Polní kvítí | Lesy ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Polní kvítí |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Jaroslav Vrchlický |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Google Books (plný text přístupný pouze z USA) |
| Vydáno: | Praha: Eduard Valečka, 1888. s. 7 – 8. |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Buď pozdraveno na stokrát
ty plné kouzla, plné vnad
ó kvítí našich luhů,
ať obilím se proplítáš,
ať lučině či mezi tkáš
jich stobarevnou stuhu.
Krev země, žhoucí vlčí mák,
jak plameny mně šlehá v zrak
pln perel na úsvitě;
kus nebe, chrpa zářivá
se čtveraěivě usmívá,
než zazvoní srp v žitě.
Na stonku stříbra prach a pel
sní vážně tichý jitrocel,
čekanka touhou stůně,
a svlačec zvedá v jitra svit
nad klasů šumný aksamit
svou číšku plnou vůně.
Na kraji pole sráznou mez
žebríček prostý s douškou slez,
dál směs jetele smavá,
jim s včelou motýl v přeletu
za pelu dárek v odvetu
svou dvornou službu vzdává.
Nechť vaše žeň je zdeptána,
ó prosté květy, do rána
zas povstanete svěží!
Jak úsměvu jste vřelý kmit,
jejž na rtech nosí český lid,
nechť v srdci trud mu leží.
Jen pohled na vás v pole, luh
a český zpěv mi zvoní v sluch
a srdce divné jato:
Svou mladosť vidím, došky chat,
zas musím věřit, v boj se dát
za všecko, co nám svato!
