Mladé bolesti/Teď nelze žít, bych nestížil si žití

Zbledla jste?… Od které to, které doby
já přestal měkkým být? A přístupným?
Přijde-li pes, jsem psem, jen ke člověku
já Kristovými slovy promluvím.

Někdy je slunce, výsknu, někdy šerá
noc sametová zděsí srdce mé;
někdy to ticho… zdá se mi, žehniji,
a jindy hřmí to duší… žijeme?

Podivín ponurý a nebezpečný,
dřív poníženým křesťanem jsem byl.
Teď nelze žít, bych nestížil si žití
a za sebou bych mosty nespálil.