Milá sedmi loupežníků/I
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Milá sedmi loupežníků Viktor Dyk |
||
| ◄ Prolog | I | II ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | I |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | DYK, Viktor: Pět básnických knih. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, str. 13 |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN ISBN 80-7106-548-X |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
LOUPEŽNÍK ZPÍVÁ:
Úžlabím vede cesta v tmách.
Sto rýnských. Celý kraj se děsí.
Nejistá pole. Zrádné lesy.
Z té hlavy mají všichni strach.
A tak se chodí nad propastmi.
Sklouzneš a konec. Mlčí hloub.
Krev teče z rány. Oči v sloup.
Vzpomínku věnuje snad vlast mi.
A cesta vede šerem skal.
Farář, ten káže oheň, síru.
To už je tak, kdo nemá víru.
Ovečky spí. Má pastýř žal.
Hartusí páni od práva.
Tak dlouho zbojník řádí v skrytu.
To podkopává autoritu.
Kdo žandarmy to uspává?
A cesta vede sídly sov
a časem slyšet píseň sejčka.
Smrt chodí lesem? Přivřem víčka.
To je ta cesta na hřbitov?
Nad propastmi jde naše stezka,
kam biřiců se noha bála.
Sto rýnských včera bratru stála –
co naše hlava stojí dneska?
