Mé písně
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mé písně |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Frank Hlavaček |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Google Books (přístupné pouze z USA) |
| Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 188 - 189. |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: | |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
| K vydání vybral Antonín Macek | |
| další články: |
|
Písně mé ó nejsou hudba
vzorné skladby klasika,
ani trilky skřivánkovy,
neb něžný zpěv slavíka.
Jsou to prosté zvuky srdce,
jak ním dojmy zachvěly:
steny, hněvy — není to zpěv — :
jemný, sladký, umělý.
Písně mé též nejsou verše
pro zábavu určené,
ani pro zisk, čest a slávu
složené a broušené.
Účel jejich: mluvit k srdci,
silit v boji otroky,
na chválu učených lidí
nečiní si nároky.
Písně mé jsou obžaloby —
nářků chudých ozvěna,
že v nich málo melodie
o to se mně nejedná.
Pravdu líčit, toť povinnost
je otrokův básníka ....
bída písní mých je látkou —
tu ať soudí kritika.
Písně mé jsou prosté zpěvy,
jež mě nikdo neučil,
zvuky, jež můj cit a rozum
srdci struně poručil.
Nechť esthetik třeba řekne,
že lahodou nešumí,
k srdci rabů cestu najdou — —
dělník, ten jim rozumí.