Lyrika lásky a života/Sloky (3)
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Faust, Don Juan a Světec | Sloky | Divná společnost ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sloky |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.141. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Jsem člověk směšný, bez víry a bez přátel,
ty miluji, kdož jak já bídní jsou a nazí.
Ty rád mám bez chytráctví, bez lstí, bez kouzel.
A přímí, upřímní ti jsou mi nad vše drazí:
Kdož třeba přišli vyžít, umřít, srdce dát
za pošetilé, smutné, drsné, nelákavé.
Kdož neuměli žít a věčný měli hlad,
k bestii vášní zahořevše plavé.
Kdo nezískavše srdcí lásky řemeslem,
neschopni vlichotit se v srdce kohokoli.
My nejsme dovední… a srdce příliš bolí.
My zahyneme jistě vlastním pod veslem.
