Lyrika lásky a života/Sloky (2)
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Pohrdání | Sloky | Truchlivá píseň ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sloky |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.89. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
V bezlidnou samotu se člověk mnohdy ztrácí.
A věčnost zvlášť tu zahovoří k snům.
Zde slunce lítostivěj' dokrvácí.
Tu lesy ční k mlčícím oblakům.
Ten klid má sílu… Láká ku smíření.
V něm stichlo vše, co kdys tak mohlo rvát.
Od lidí, od chimér, od bludů, pravd a snění
kající revolty se touží odpoutat.
Je lítost z něčeho, co v světě neuzrálo,
bez hořkých výčitek, těch, které zklamal cit.
Je lítost z něčeho, co plody slibovalo.
Co velkým nebylo, však co jím mohlo být.
