Lyrika lásky a života/Před jitrem
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ To, co tak hárá v jejím oku... | Před jitrem | Pohrdání ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Před jitrem |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.86-87. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Krajiny, lesy, mlžný tvar
zdvíhaly z modrobílých par,
háj zamlkle a žlutě vad.
Dny osaměle šumí.
Já chtěl bych s někým rozmlouvat,
jenž přec jen porozumí.
A básník velký ve mně mřel.
Mne úžas němý opíjel,
že mlčky šel jsem, sám a sám
takovou němou dálí.
Já chtěl jsem říc', čím vru a plám,
však všichni tvrdě spali.
Před jitrem bylo… Noc a stín,
chlad, rosa, smutky z doubravin
vstávaly, oči zářící
vzbuzených měly laní.
Zvířata z trávy chladící
vstávala za svítání.
Však lidé spali. Šerý klid
ten musil chodce unavit,
básníka, který zacházel
za obzor lunou světlý.
Víc bylo cítit květů pel
a sny tak více květly.
Než úsvit vzplál, já zašel již,
já, poutník zašel v jinou říš,
strun prasklých za mnou zbyl jen zvuk,
jejž jitro vyčkávalo.
Proč radost sdělil jsem, sta muk,
před jitrem, když vše spalo?
