Lyrika lásky a života/Melancolia
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Sloky (1) | Melancolia | Píseň o dobrodružném srdci ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Melancolia |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.62-63. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Vzpomínej, zaváty
jsou cesty, vzpomínej.
Ty smutná, tichá ty,
a dřímej ve snění.
Na svazích usnul les,
kraj, chatrč, lidé v ní,
lesk hvězd se na vše snes',
vše zapřed ve snění,
vzpomínej, vzpomínej.
Vzpomínej. Tragika
spí na všem zasněném.
Srdce si nezvyká,
že lká po ztraceném.
Láska je smutnější,
roste-li v trudné dny:
z doubravy vyrost les
hluboký, záhadný, —
vzpomínej, vzpomínej.
Vzpomínej, z duše když
koráby odpluly.
Ten domek zavát… víš?
Kraj sněhu, bledulí…
Rty na rtech, vyssáty,
krev píseň dopěla.
Ty smutná, tichá ty,
má vášeň shořela. —
Vzpomínej, vzpomínej.
Vzpomínej, v hluboku
to srdce ještě rve,
v divokém útoku
cos drásá do krve.
Láska jak temný les,
jenž s roky zmohutněl,
smutnější vzbouzí děs,
by pták v něm nezapěl, —
vzpomínej, vzpomínej…
