Lyrika lásky a života/Meditace v parném dni
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Po lásce | Meditace v parném dni | Bolest oklamání ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Meditace v parném dni |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.70-71. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Šly rovinou horoucí bolesti
a nechaly stopy na obilí.
A nějaké nečestné pověsti
nám, zdá se, navždy ublížily.
Jsme vyssáti horkem zprahlých trav
a žloutnoucích hájů agonií.
Kam nemáme položit smutek hlav
úzkostí před uštknutím zmijí.
Na chatrčích mech se žlutě směje
a děravé střechy k oblakům
zdvihají protest beznaděje
ze shnilých trámů proti zlům.
Na pastvinách střípky hluchou hrou,
skla míle cesty v kopcích hoří.
Sosny se ani nepohnou
v průhledném, modrém nebes moři.
A parný je, bez vanu jasný den,
je bez stínu les, jsou bez chladu studny.
Jsou úsměvy milenek přešlý sen.
Jsou včerejší pravdy žvást marný a nudný.
