Lyrika lásky a života/Jarní bouře
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Balada z let našeho mládí | Jarní bouře | Smutná vášeň ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jarní bouře |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.12-13. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
K růžím svým vchází na zahradu.
Všechen svůj půvab v jich vonném chladu
vnáší, svou gracii.
Na trávu pod keře usedá si,
rozpouští vlnící se vlasy,
prudký pláč rdousí ji.
Pěnice volá pod okny dole.
Cepy na mlatě ve stodole
v rytmech skandují.
Obloha vysoká, prostá kouře,
jakoby smýšlela příští bouře
s ozvěnou nad slují.
Zda-li je on či ona vinnou?
On, který kráčel včera s jinou,
za stmívající se bor?
Hladké a bílé její čelo
jarní své bouře nesmlčelo,
zklamání své i vzdor.
Žlutošedé si češe vlasy.
Děl vždy: co zlaté v nich sladké krásy
obrazů zářících.
A teď? zda možno? S jinou ji klame?
Slovem jej zmrazí, kruté jež, známé, –
v němý či propukne smích?
