Lyrika lásky a života/Hlučné štěstí
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Tulačka | Hlučné štěstí | Hluboké samoty ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hlučné štěstí |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.51. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Den sotva umřel, sotva večer věšel
žlutavých perel světla v náměstí,
stín její křepký trottoirem přešel,
by sníval příliš hlučném o štěstí.
Pod jejím štěstím hrob si vykopalo
manželství mnohé nedůvěřivé.
Pod jejím hlučným štěstím umíralo
tak mnohé srdce, pomstou neživé.
Bývalo její hlučné, velké štěstí:
lesk drahých toilett, souboje šílených,
žen rozvody, jež neuměly snésti
nevěrných mužů příliš vlažný smích.
Krok její drobný zdál se vinen z vraždy,
i vůní smyslů nasycený vzduch.
Za předchůdce své pomstít chtěl se každý.
Leč zůstal, v kouzelný jak vstoupil kruh.
