Levý Hradec

Údaje o textu
Titulek:	Levý Hradec
Autor:	Popelka Biliánová
Zdroj:	Národní listy roč. 73, č. 203. str. 5 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	27. 07. 1933
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Levý Hradec

Z mlžin naší české minulosti jako stěžejní body pohanských dob vystupují dva hrady — Vyšehrad a Levý Hradec.

Vyšehrad leží na pravém břehu Vltavy, výše proti toku, kdežto Levý Hradec leží na břehu levém. Vyšehrad ovládl i jakožto hrad přední, vyšší, v době, kdy Levý Hradec pomalu zanikal.

Vyšehrad byl nejpřednějším hradem župy pražské, jejímž střediskem bylo světoznámé tržiště „na Praze“, jehož rozvoj zajistil blízkému hradu Vyšehradu i jeho zemské prvenství — aby potom i on sám ustoupil do pozadí, když nad světovým a bohatým tržištěm pražským založen byl hrad tržišti ještě bližší — na hoře Svantovítově, dnešních to Hradčanech, aby udržena byla na uzdě bohatá, ale často i zbojná osada kupecká před Týnem na Starém městě pražském.

Vyšehrad byl hradem župy nebo kraje pražského a Levý Hradec jistě býval předním hradem mocných Lučanů — sousedících s Pražany a jejich kraj od břehu Ohře sahal původně až k Vltavě.

Vyšehrad stojí na skále přímo nad Vltavou na břehu pravém a Levý Hradec stejně tak na břehu levém, vzdálen od Vyšehradu asi půldruhé míle cesty.

A oba hrady v tak mnohém jsou si podobny. Každý z nich stojí na skalním ostrohu, jehož stráně příkře spadají do dvou údolí a širokým čelem obráceny jsou oba hrady k řece, Vyšehrad s pravé, Levý Hradec s levé strany a oba hrady nazad připojeny jsou k náhorním planinám, od nichž odděleny byly příkopy a náspy. Totoť jest pravidelný typ staroslovanských hradišť — určených nejen k ochraně obyvatelstva, ale i početných jeho stád dobytka a to jak proti útokům nepřítele-člověka, tak i proti útokům nepřítele ze říše dravců.

Ale ještě i mnohé jiné mají oba hrady společné. Tak na př. božiště význačných božstev slovanských — Děvína, Perunova týna (Petřína), hory Svatovítovy i božišté Báby — ta všecka jsou v jedné čáře od Vyšehradu k Levému Hradci, ale na levém břehu Vltavy.

Vyšehrad měl jen jedno božiště po svém boku — jako Levý Hradec — a to božiště Moranino v místech dnešních Emaus. A Levý Hradec má také své pohanské pohřebiště s božištěm na Moráni a s osadou Podmorání a žalovem.

Když vypravil se český kníže Bořivoj na moravský Velehrad, zvěděli brzo pohanští kněží — žreci — že kníže Bořivoj dal se tam pokřtíti a přivádí s sebou do Čech i křesťanské věrozvěsty nového učení. A tu jali se pohanští kněží ničiti svá božiště a káceli svatoháje a odnášeli a ukrývali sochy a jiné památky pohanské na místech neznámých. A vedle jiného měli prý na Levém Hradci i zlatou kvočnu se zlatými kuřátky, podle níž věštili o věcech budoucích. A pohanští kněží, když nemohli zlatou kvočnu s kuřátky odnésti a jinak ukrýti, vhodili prý ji do hluboké hradní studně a studeň zaházeli.

Nu, rozumné to jistě nebylo, kdyžtě na Levém Hradci jest a byl pitné vody nedostatek. V dobách křesťanských potom jistě zaházenou studeň znovu vyklidili a zlatou kvočnu i s kuřátky asi našli a zlata jejího se zmocnili.

Stejnou pověst zná i Vyšehrad. Zde však zjevuje se na hradišti zlatá kvočna i s kuřátky jenom někdy „ve svůj čas“ a to na políčku, dnes zahradě, proti kapli Martinské, která pochází ještě z pohanských dob. (A na tomto políčku proti kapli Martinské nalézány byly popelnice z pohanského pohřebiště.)

Zde na Vyšehradě však zlatá kvočna sama s kuřátky vystupuje ze staré, zasypané studně za bývalou stodolou, kde dnes stojí residence kanovnická proti Martinské kapli, projde s kuřátky po Vyšehradě a zase zmizí ve staré, zasypané studni. Co by však znamenala v našem bájesloví zlatá kvočna s dvanácti kuřátky není známo. Rok s měsíci jistě ne, neboť Slované měli rok se třinácti měsíci pravidelného lunovratu — jejichž jména jsou nám dosud běžná, jenže ten třináctý „Lipen“ z nich vypadl.

I to je zajímavo, že neuvedl Bořivoj své křesťanské věrozvěsty přímo do knížecího sídla svého na Vyšehrad, nýbrž dříve na Levý Hradec, kde také založena byla první svatyně — románská rotunda — ke cti sv. Klimenta, ač později založil Bořivoj na Vyšehradě křesťanskou svatyni ke cti téhož světce — sv. Klimenta.

A Levý Hradec spí tu pohroben ve svých ssutinách se svým kostelíčkem na břehu Vltavy a jeho skoro prázdné, trojím náspem ohraničené hradiště teskně přemýšlí, jak bude s ním dále.

Neslušelo by krásně našemu osvobozenému národu, aby zde na tomto památném hradišti založil posvátný slovanský svatoháj, jenž by byl vzácným památníkem české minulosti a k okrase místa i významným cílem výletů našich Pražanů?

Vždyť v minulém století bylo již o tom uvažováno, aby zde na Levém Hradci založen byl náš český žalov, kde měli býti k věčnému spánku ukládáni vlastenci o národ český zasloužilí.

Zatím však náš slovanský žalov zakotvil trochu blíže k srdci Prahy, na posvátném Vyšehradě.