Kniha Rút/Kapitola IV.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Vystoupiv Bóaz k bráně usedl
tam; a aj góël, o němž mluvil Bóz,
šel kolem. (Bóaz) pravil: »Zahni sem
a posaď se,« a jménem jmenoval
jej, on pak zahnul a se posadil.
Pak přibrav deset mužů ze starších
si města pravil: »Sem se posaďte,«
a sedli si. Pak góëlovi děl:
»Díl pole bratra Elíméleka
prodává Noëmi, jež vrátila
se z polí moábských, i pravím já:
— chci sluch tvůj otevříti slovům svým: —
Kup před přísedícími těmi zde
a lidu mého staršími; když chceš
být góëlem, tož budiž góëlem;
nechceš-li však se státi góëlem,
tož oznam mi, ať vím; neb není zde,
kdo mimo tebe byl by góëlem,
a po tobě já přijdu.« Odvětil:
»Já stanu góëlem se.« I děl Bóz:
»V ten den, kdy pole toho nabyl jsi
ty z ruky Noëmi i se strany
Rút moábijské, ženy mrtvého,
jsi získal je, bys jméno mrtvého
z ní vzbudil na statku mu zděděném.«
Tu pravil góël: »(Tenkrát) nejsem s to,
to získat sobě právem góële,
bych v zkázu neuved’ své dědictví;
ty získej jako góël sobě to,
co právem góële mně náleží,
já góëlských práv užiť nemohu.«
Ten druhdy v Isráéli platný byl
zvyk pro směnu a koupi góëlskou
na potvrzení řeči všeliké,
že sejmul člověk střevíc svůj a dal
jej druhu svému. V Isráéli se
v ten způsob vydávalo svědectví.
Děl tedy také góël k Bózovi:
»Kup sobě,« a zul střevíc svůj. Tu děl
Bóz ku starším a lidu všemu: »Vy
jste svědci dnes, že všecko získal jsem,
co bylo Elímélekovo, též
vše to, co (druhdy) Kiljón s Machlónem
svým nazývali, z ruky Noëmi.
Též Rút jsem získal sobě moábskou,
choť Machlónovu, za ženu svou, bych
z ní vzbudil jméno nebožtíkovo
na jeho dědictví, by nebylo
tak zahlazeno jméno mrtvého
pryč od bratří a z brány obydlí.
Vy svědci jste mi dnes.« A vešken lid,
jenž v bráně byl, i starší pravili:
»My svědci jsme! dejž Jahve ženě té,
jež vešla v dům tvůj, to co Ráchéli
a Lée dal, jež obě vzdělaly
dům Isráélův; dej moc v Efrátě
a v Betlehemě jméno provolej.
A budiž dům tvůj pak dům Péresa,
jejž Támár porodila Júdovi,
ze semene, jež dá ti Jehóvá
z té dívky.« A vzal sobě Bóaz Rút
a stala se mu ženou. I všel k ní,
a dal Jehóvá početí jí, tak
že syna zrodila; i pravily
k Noëmi ženy: »Bůh buď požehnán,
jenž neodepřel dnes ti góëla,
i bude jméno jeho volati,
se v Isráéli (jako druhdy zas);
on zajisté ti duši vrátí a
tvým šedinám se stane oporou;
neb nevěsta tvá, jež tě miluje,
jej zrodila, ta jež ti lepší jest
než sedm synů.« Tehdy vzala si
Noëmi dítě to a na svůj klín
je položivši, stala pěstounkou
se jeho. Jméno daly sousedky
mu potom řkouce: narodil se syn
Noëmi; jméno jeho nazvaly
pak Obéd, týž jenž otec Isaie
byl, otce Dávidova.

A tento jest rodokmen Péresův: Péres zplodil Chesróna a Chesrón zplodil Ráma a Rám zplodil Ammínádába a Ammínádáb zplodil Nachšóna a Nachšón zplodil Salmu a Salmón (= Salmá) zplodil Bóaze a Bóaz zplodil Obéda a Obéd zplodil Jišaje (Isai) a Jišaj zplodil Dávida.