Historie o těžkých protivenstvích církve české/Jan Milič a Konrád Štěkna
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský |
||
| ◄ První v Čechách Boží pravdy proti papežstvu svědkové | Jan Milič a Konrád Štěkna | M. Matěj Janovský, jinak Pařížský. ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | KAPITOLA V. - Jan Milič a Konrád Štěkna |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Jan Amos Komenský |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Citanka |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
- A když to čím dále tím více tajně rostlo, povstal proti tomu nejprvé zjevně, tak kázáním jako psaním, muž rodu vzácného a ducha horlivého, mistr Jan Milič, kanovník pražský, o němž Catalogus testium veritatis zmínku činí. Ten zajisté, že i pro vysoké své umění i pro velikou pobožnost v hlavním na zámku pražském kostele kazatelem učiněn byl a mnohé míval posluchače, pilně jich k častému večeře Páně pod obojí užívání napomínal, na duchovní církve zavedení naříkal, mnohé zlé věci a ohavnosti trestal a ku pomoci práce věrného kolegy, Konráda Štěkny, muže obzvláště učeného a výmluvného, užíval.
- To obzvláštně ti muži mezi jinými věcmi horlivými kázáními svými spravili, že v Praze zlopověstný nevěstčí domek, Benátkami nazvaný, vyvrácen byl, a na tom místě kostel Marie Majdaleny vystaven. Což duchovního, babylonské nevěstky domu již již se přibližujícího vyvrácení nepochybně znamením bylo.
- Zanechal ten Milič o sobě napsáno (nebo ještě některá psaní jeho před rukama jsou), že ho svědomí nutilo do Říma jíti a svědčiti, že veliký antikrist již i přišel i kraluje; a že s postem a slzami Pána Boha prosíval, aby nejsou-li ta myšlení z vnuknutí jeho, byl od nich vysvobozen. Ale když žádného sám v sobě pokoje míti nemohl, šel do Říma a tam na několika kardinálů dveřích napsal ta slova: "Antikrist již přišel a v církvi sedí." V rozmlouváních též s rozličnými lidmi téhož potvrzoval.
- Jest bulla Řehoře XI., kterouž Miliče v moc arcibiskupu dává, aby naň i na posluchače jeho prokletí vydal. Ten tedy vsadil ho do žaláře; potom však, snad pro strach lidu, zase vypustil v roku 1366. A tak Milič v nenávisti Antikrista trval, a živ ještě byl 8 let, poněvadž teprv v létu 1374. druhého dne měsíce února v pěti letech po šťastné smrti Štěkny, kollegy svého, umřel.
