Ekstase

Sám bděl jsem u moře. Noc hvězdnatá se sklání,
ni mráčku na nebi, na moři plachty ani
dál za skutečný svět jsem těkal pohledem,
a lesy na břehu a hory, kosmos celý
sta kladly otázek v ruch splývajíce ztmělý
        jak vlnám tak i hvězdám všem.

A zlaté hvězdy kol, legie, v hromném huku
i tichém šepotu, však sterém ve souzvuku
kol prály, koruny kloníce ze všech stran
a proudy modravé, jichž nikdo nezastaví,
kol děly, zpěněných vln sklánějíce hlavy:
        „Toť Bůh, toť Bůh a Pán!“