Eklogy a písně/Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
Píseň (3)	Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku	Doslov 1879-1888. Sladký domov

Údaje o textu
Titulek:	Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Můj starý Dante, jenž se stěny holé
se díváš stále v sny a dumy moje,
v začátky veršů, jež jsou na mém stole,
jak slunce svit, když padne v pustá pole,
kdos vejde, a mých tužeb valné roje,
jak před ní moje otevrou se dvéře,
se zachvějí jak bílých růží keře.

A píseň má, ta opuštěná, sirá,
jíž nepovšim’ si dav, ta zvedne křídla;
a zrak tvůj, který v nekonečnost zírá,
se vyjasní, a kovová tvá lyra
se vnoří zas ve staré lásky zřídla,
v těch píseň, kteří milují a věří,
jak utkví její hnědé na kadeři.

Jeť ona dítě, s důvěrou se dívá,
jak motýl trhá snů svých kukli pestrou.
Vlas její bohatě jí na šíj splývá,
.jí v zraku sídlí holubička sivá.
Tvá Beatrice zvala by ji sestrou,
a tak se klidně dívá do života,
jak Madony ze starých rámců Giotta.

A když se nad tvou velkou báseň skloní,
hned vyjasní se propast plná dýmu,
jenž věky bojů, utrpení cloní.
Myšlenka rovna ohnivému koni
mně spoutat dá se hravě ve jho rýmu,
jsouc jejím sladkým přilákána zrakem.
A já se budu v slunce dívat mrakem.

A když tak půjdem spolu celým žitím,
co, mistře, pak mi nevšímavost davu?
Jen ona, jejíž pouhý dech jest kvítím,
když skloní se nad tímto vlnobitím,
mně lásku dá — a jinou nechci slávu —
tu lásku, která každou vrásku slíbá,
„a všemi hvězdami a sluncem hýbá“.