Drobné povídky dějepisné/Midas, král Frygie

Za starodávna panoval ve Frygii král Midas; o něm různé báje se vyprávějí. Když ještě, jsa děckem, v kolébce ležel, přinášeli mu mravenci zrnéčka do úst, a věštcové z toho soudili, že bude kdysi nesmírným boháčem.

Báje praví, že kdysi Midas prokázal příteli boha Baccha důležitou službu. Bacchus vyzval krále, aby si za odměnu něco od něho vyžádal, a Midas si přál, aby se vše ve zlato proměnilo, čeho se dotkne. Bacchus se usmál a pravil, že se stane podle jeho přání.

Brzy poznal Midas zpozdilosť svého přání; neboť pokrm i nápoj, jehož se dotknul chtěje jísti a píti, proměnil se ve zlato, a byl by hladem zemřel. I prosil Baccha, aby si vzal opět nebezpečný dar svůj. Bůh vyslyšel i toto přání a poručil mu, by se vykoupal v jisté řece, kráčeje proti proudu jejímu až ke zřídlu, a tam aby potopil hlavu svou; od té doby valí řeka ona zlaté vlny, zdědivši vlastnosť králova dotknutí.

Později dva bohové řečtí, Apollo a Pan, závodili spolu, kdo z nich jest lepším hudebníkem: Apollo hrál na lyru a Pan pískal na píšťalu. Midas měl spor jejich rozhodnouti, i rozsoudil, že píšťale Panově slušno dáti přednosť. Po tomto rozsudku způsobil Apollo, že králi Midovi ihned narostly oslovské uši. Nadarmo skrýval je Midas pod královskou čepicí: přišel holič, a král byl nucen čepici s hlavy sejmouti. I poručil holičovi pod nejpřísnějšími tresty, aby se neopovážil někomu říci, co u něho byl viděl. Holič se sice zaříkal, že nikomu ničeho nezjeví, ale jakž tomu obyčejně bývá: tajemství to tísnilo ho tak velice, že jen hledal, komu by to říci mohl. Obával se však přece trestu; ale aby srdci svému ulehčil, vyhrabal do země díru, naklonil se k ní a šeptal tiše: „Král Midas má osličí uši,“ načež díru opět zahrabal.

Brzy potom vyrostla na onom místě třtina, která, jakmile vítr zavál, zřetelně šeptala: „Král Midas má osličí uši — král Midas má osličí uši!“ — a tak brzo věděl celý svět, co Midas pečlivě pod čepicí ukryti se snažil.