Drobné povídky dějepisné/Římští gladiátoři

Celého starého světa dobyli Římané; ale mrav jejich stal se surovým, divokým. To nejvíce dokázali pořádajíce hry, kde lidem buď s divokými šelmami zápasiti bylo, nebo kde sami jeden s druhým souboje až na smrť podstupovali — v divadlech, za bílého dne, před očima nesčetného obecenstva, jež surovými těmi hrami se bavilo.

Římští zápasníci jmenovali se gladiátoři. Z počátku bývali to zajatci, otroci, neb odsouzení zločinci; později bojovali i jiní ve veřejných divadlech, a to buď z pouhé náklonnosti, nebo za peníze. Gladiátoři měli též své školy, v nichž se učili zápasiti; ředitelé těchto škol kupovali je jako otroky a pak je za peníze půjčovali, když nějaký římský velmož lidu podobné divadlo pořádal; dělo se to obyčejně po velikých válkách, bitvách, po vítězných průvodech. Lid se chtěl baviti a miloval toho, kdo mu hry pořádal. V předehře gladiátoři bojovali dřevěnými zbraněmi; na dané znamení se ozbrojili však břitkými meči, a zápas na život a na smrť počal. Když přemožený poraněn jsa padl, rozhodoval lid o jeho osudu. Chtěl-li, aby ho protivník rychle dorazil, zdvihl palce do výše: nestalo-li se tak, znamenalo to milosť. Kdo z gladiátorů chtěl žádati za milosť k lidu, zdvihl ruku. Vítěz dostával obyčejně za odměnu palmovou ratolesť, neb i palmovou korunu; kdo zvítězil několikráte v zápasech, býval propuštěn na svobodu a dostával na znamení toho hůl nebo dřevěný meč.

I mnoho křesťanů vykrvácelo v divadlech římských, jednak v boji s divokými šelmami, jednak v soubojích. Často zradil bídník některý úkryt, kde se zbožní křesťané k modlitbám scházívali, Římané místo ono obklíčili a zajali celou obec křesťanskou, již pak u vítězoslávě vlekli do divadel na pospas surovosti lidu římského.

Jak se časy mění! Nyní na oněch místech útrap a muk vypínají se slavné křesťanské chrámy, a z Říma pohanského, zbroceného krví mučenníků křesťanských, stal se Řím Kristův — první město světa křesťanského.