Doma/Matce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Matce
Autor: Karel Václav Rais
Zdroj: RAIS, Karel Václav. Doma. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1883. s. 23–25.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

I.[editovat]

Matičko má, duše moje,
na tvé písně vzpomíná si,
na tvé písně zlatokřídlé,
plné kouzla, plné krásy.

Písně tvoje květnou řadou
duší mojí táhnou, zvoní,
jak ta svižná pěnkavice
z jara u nás na jabloni.

Z písně tvojí v srdce choré
vonný balsám klidu kane,
strasti pudí z mladé hlavy,
suší oko uplakané.

Ba vím, kdybych na vždy sklonil
zmdlenou hlavu v temno rovu,
tvoje píseň zlatokřídlá
vzbudila by srdce znovu.

II.[editovat]

Ty zlatá moje matičko,
tak měkkounké máš tváře,
jako ta stará matka zem,
když omladne zas v jaře.

Srdce si v těle poskočí
a dušička se zjaří,
když sprahlá ústa přitisknu
k té měkké tvojí tváři.

Ku tváři, vláskům, na čelo
i na ta očka drahá —
pak v mladé hlavě rozkvítá
ta zlatá chvilka blaha.

III.[editovat]

Ach, již se tvá hlavička,
matičko má, chýlí,
v měkkých vlasech rozkvítá
šedin kvítek bílý.

A ta ruka předrahá
zvolna, zvolna chladne,
jen to zlaté srdéčko
nikdy neuvadne!

Jest to tvoje srdéčko
stále stejně žhoucí,
to že láska mateřská
je tak vroucí, vroucí!

IV.[editovat]

Matičko má, hlava stýská
a stesk mladé srdce tíží,
ach, což se mé vlhké oči
po tvé lásce naohlíží.

Ach, což se mé vlhké oči,
matičko má, naplakaly,
a to srdce natoužilo
po tvém zlatém srdci v dáli.

Hlava stýská po tvé lásce
a stesk v mladých ňadrech mrazí —
té tvé lásky dítě tvoje
nikde v světě nenachází.