Barkarola
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Barkarola |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Adam Asnyk |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | Barkarola |
| Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 61–62. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | František Kvapil |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Noc je tak jasná,
hvězdami hoří,
průsvitné tůně
pokrývá zoří.
Noc je tak jasná,
luzná a tichá —
sotva že vlna
šumí a vzdychá
Jak ptáče loďka
po vodě králí,
zvedá se, noří,
utíká v dáli.
A srdce naše
nadšením krouží,
slzami v moře,
v lazur se hrouží.
K nebi se nesou
v záplavě světla,
chvějí se láskou.
rozkoš k nim slétla.
Pluj, lodi hbitá,
pluj na vše věky
přes vody snící
v svět předaleký.
Až někde zhynem
v samotě svaté,
V záři a v stínu
na vlně zlaté.
A rozptýleni
v blankytu síti
jen srdcí vlastních
zaslechnem bití.
